Input:

Usnesení 4/1999 SbNU, sv.13, K výkladu § 477 odst. 1 obchodního zákoníku v souvislosti se zákony České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, usnesení č. 4

IV. ÚS 499/98

K výkladu § 477 odst. 1 obchodního zákoníku v souvislosti se zákony České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Názor ohledně výkladu a aplikace § 477 odst. 1 obchodního zákoníku, že placení daně nelze podřadit pod závazky ve smyslu soukromého práva, neboť pojmově placení daně znamená platbu ve prospěch státu na základě zákona, aniž by stát daňovému subjektu nabízel za úhradu daně poskytnutí určitého ekvivalentu, a z toho dovozený závěr, že daňová povinnost je zcela nepochybně povinností veřejného práva, přičemž daňovým předpisem je jakýkoliv přenos daňové povinnosti zakázán, považuje Ústavní soud za ústavně konformní, neboť i podle jeho názoru je daňová povinnost plátce daně povinností veřejnoprávní. Tato povinnost vzniká na základě skutečností stanovených zákonem, přičemž zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, upravuje kogentně i to, který subjekt tuto povinnost má, zatímco zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zakazuje přenos této povinnosti, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Názor, že takovým zvláštním právním předpisem je obchodní zákoník, který v ustanovení týkajícím se prodeje podniku, resp. části podniku, v § 477 odst. 1 stanoví, že na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, je mylný, neboť v případě daňové povinnosti je plátce daně ve vztahu vůči orgánu veřejné moci, který rozhoduje o jeho právech a povinnostech. Plátce daně jako subjekt veřejnoprávního vztahu není vůči orgánu veřejné moci v rovnoprávném postavení a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu (viz Ústavní soud ČSFR, Sbírka usnesení a nálezů, č. 3, Brno, 1992, str. 11). Smlouva o prodeji podniku, resp. části podniku je závazkovým vztahem soukromoprávní povahy, kde subjekty mají rovné postavení, a podle tohoto hlediska je nutno posuzovat i charakter přecházejících práv a závazků. Smlouvou o prodeji podniku přecházejí závazky vzniklé ze závazkových vztahů bez ohledu na to, zda mají či nemají obchodní povahu, nikoli však veřejnoprávní povinnosti. Ustanovení § 477 odst. 1 obchodního zákoníku nepředstavuje tedy v tomto případě ve vztahu k § 45 zákona o správě daní a poplatků lex specialis.

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 15. ledna 1999 sp. zn. IV. ÚS 499/98 ve věci ústavní stížnosti B., s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 10. 1998 sp. zn. 10 Ca 282/98 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutím finančních orgánů o vyměření daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků.

I. Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

II. Odůvodnění

V ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 10. 1998 čj. 10 Ca 282/98-23, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích z 22. 7. 1998 čj. 2847/110/1998 stěžovatelka uvádí, že jím byla dotčena ve svém ústavně chráněném právu vlastnit majetek