Usnesení 1/2015 SbNU, sv.76, K návrhu na zrušení § 123 odst. 6 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Garance
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 76, usnesení č. 1
Pl. ÚS 34/13
K návrhu na zrušení § 123 odst. 6 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se použije nejen v případě, kdy před skončením řízení právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení pozbyly platnosti, nýbrž i tehdy, když byla změněna jejich rozhodná a návrhem napadená část, takže se argumentace obsažená v návrhu stala irelevantní; podmínkou však je, že předmětný návrh byl podán v rámci tzv. abstraktní kontroly právních předpisů, tedy nikoli v souvislosti s probíhajícím soudním řízením (návrh podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) ani jako akcesorický návrh k ústavní stížnosti (§ 74 zákona o Ústavním soudu).
Usnesení
pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa (soudce zpravodaj), Vlasty Formánkové, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ze dne 6. ledna 2015 sp. zn. Pl. ÚS 34/13 ve věci návrhu skupiny 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jejichž jménem jedná poslanec Mgr. Roman Sklenák, na zrušení § 123 odst. 6 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení.
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
I.
1. Dne 22. 7. 2013 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, kterým se skupina 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „navrhovatel“) domáhala zrušení ustanovení § 123 odst. 6 písm. e) zákoníku práce, a to ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů České republiky (dále jen „Sbírka zákonů“). Navrhovatel v tomto návrhu tvrdil, že uvedené ustanovení odporuje čl. 1 odst. 1 a čl. 78 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), jakož i čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 28 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
2. Podle navrhovatele tím, že zákonodárce formulací obecného zmocnění v § 123 odst. 6 písm. e) zákoníku práce bez jakýchkoli limitů plně delegoval na vládu určení „okruhu zaměstnanců“, jejichž platový tarif může určovat zaměstnavatel podle své úvahy ve stanoveném rozmezí, stala se tak vláda v dané oblasti primárním normotvůrcem. V rozporu s čl. 78 větou první Ústavy tak bylo na vládu napadeným zákonným zmocněním přeneseno oprávnění k prvotní normotvorbě, která má zakládat (a zakládá) nové právní vztahy nemající oporu v úpravě zákona. Z čl. 28 věty druhé Listiny ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny nadto vyplývá, že podrobnosti a meze práva zaměstnanců na spravedlivou odměnu za práci musí být stanoveny zákonem, a nikoli teprve nařízením vlády. Parlament tudíž nemůže úpravu vztahů, které jsou ústavně vyhrazeny zákonné úpravě, delegovat na moc výkonnou, a tím rezignovat na svoji zákonodárnou působnost, jak se to v případě platného ustanovení § 123 odst. 6 písm. e) zákoníku práce stalo. Napadené zákonné zmocnění…
