15.5
Smlouvy podle občanského zákoníku
15.5.2
Právní úprava smluv
15.5.2.2
Smlouva o uzavření budoucí smlouvy
NahoruDvojí právní úprava smlouvy
Smlouva o uzavření budoucí smlouvy je upravena jak v občanském, tak
i v obchodním zákoníku.
Společným jmenovatelem obou smluv je, že na jejich základě lze tu
smluvní stranu, která se zavázala uzavřít v budoucnu konkrétní smlouvu, i
pomocí soudní žaloby donutit k tomu, aby tuto smlouvu i proti své vůli
uzavřela.
Právní úprava této smlouvy v občanském zákoníku je v podstatě velmi
stručná, ale svojí podstatou se diametrálně liší od právní úpravy obsažené v
obchodním zákoníku. V první řadě by měli účastníci smlouvy vědět, jaký zákon se
pro určitou smlouvu používá. Protože oba zákony mají samostatnou právní úpravu
smlouvy o smlouvě budoucí, nelze zde volit libovolný právní režim.
Pro občanskoprávní vztah lze volit i obchodní
zákoník
Ve smyslu §
262 odst. 1 ObchZ však nic nebrání těm účastníkům, kteří chtějí své
právní vztahy, byť neřízené automaticky občanským zákoníkem, podřídit zákoníku
obchodnímu.
Na druhé straně ten, kdo je podnikatelem a uzavírá s druhým
podnikatelem smlouvu o budoucí smlouvě řídící se částí třetí obchodního
zákoníku, nemůže dohodou zvolit jiný právní režim, než je režim obchodního
zákoníku.
NahoruPrávní úprava
Ostatně režim občanského zákoníku je sice stručný, ale daleko
striktnější než je režim zákoníku obchodního. Náležitosti smlouvy o smlouvě
budoucí jsou v podstatě obsaženy pouze v § 50a a § 50b
ObčZ. Podle § 50a ObčZ se účastníci mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu. Musí
se však přitom dohodnout o jejich podstatných náležitostech.
NahoruPodstatné náležitosti smlouvy
První náležitostí podle občanského zákoníku je zákonem předepsaná
forma, kterou je forma písemná. Ústně tedy smlouvu o budoucí smlouvě
podle občanského zákoníku uzavřít nelze.
Druhou náležitostí je, že smlouva musí být uzavřena do určité
dohodnuté doby. Tuto době je nejlépe vyjádřit přesným časovým údajem. V
praxi se však vyjadřuje i jiným způsobem, což může být někdy sporné z hlediska
platnosti takového ujednání. Například se smluvní strany dohodnou, že nájemní
smlouva bude uzavřena do určité doby po kolaudaci. Vůle smluvních stran je tedy
vázána na určité rozhodnutí, které může být vydáno, ale také vydáno být
příslušným správním orgánem nemusí. Protože soudní praxe zde není jednotná, lze
doporučit, aby tato doba i v tomto případě byla limitována určitým časovým
údajem, což je pochopitelně v praxi někdy obtížné.
Třetí náležitostí smlouvy je, že půjde o závazek obsahující
podstatné náležitosti konkrétní smlouvy. Co jsou podstatné náležitosti
jednotlivého smluvního typu, lze vždy dovodit z konkrétního ustanovení zákona,
které definuje jednotlivý smluvní typ. Například smlouva nájemní uzavíraná
podle občanského zákoníku je definována jako závazek pronajímatele přenechat za
úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i
užitky.
Ve smlouvě o smlouvě budoucí tedy musí být přesně definována
konkrétní věc, musí být sjednána předem úplata v budoucí nájemní smlouvě a musí
být dojednáno, jakým způsobem bude věc užívána. Pokud smlouva o smlouvě budoucí
nemá podstatné náležitosti uvedené nájemní smlouvy, nevznikne a nelze se na
jejím základě domáhat uzavření smlouvy u soudu.
NahoruŽaloba
Žaloba se podává k soudu v jednoroční promlčecí lhůtě. Podle
občanského zákoníku v případě, kdy nedojde do dohodnuté doby k uzavření
smlouvy, lze se do jednoho roku…
