1.5.1
Obec jako veřejný opatrovník podle NOZ
Mgr. Jan Břeň
Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. – dále jen NOZ), který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014, upravuje několik specifických úkolů (povinností), jež jsou stanoveny obcím. Jedním z příkladů specifické soukromoprávní role obce je tzv. veřejné opatrovnictví. Dříve než bude věnována pozornost postavení obce jako veřejného opatrovníka, je vhodné se blíže zabývat samotným institutem opatrovnictví podle nového občanského zákoníku.
NahoruObecně k opatrovnictví
Ustanovení § 457 až 488 NOZ upravují zákonné zastoupení a opatrovnictví (včetně opatrovnictví právnické osoby). Právní úprava opatrovnictví dítěte je obsažena v § 943 až 952 NOZ, tedy v části druhé NOZ, která upravuje rodinné právo.
Rozdíl mezi zákonným zastoupením a opatrovnictvím je v právním důvodu vzniku obou těchto forem zastoupení. Zákonné zastoupení, jak ostatně vyplývá ze samotného označení tohoto institutu, vzniká přímo ze zákona, zatímco opatrovnictví na základě rozhodnutí soudu. Občanský zákoník proto důsledně rozlišuje mezi těmito instituty a neslučuje zákonné zastoupení a opatrovnictví pod předchozí společné označení "zákonné zastoupení". V dalším textu bude věnována pozornost pouze opatrovnictví.
Základním znakem opatrovnictví je skutečnost, že opatrovníka může mít osoba nesvéprávná (soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem; soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv).
Opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání.
Dojde-li ke střetu zájmu opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, jmenuje soud zastoupenému kolizního opatrovníka.
Spravuje-li opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu.
Opatrovník nemůže požadovat od zastoupeného odměnu za zastoupení. Má-li však povinnost spravovat jmění, lze za správu přiznat odměnu. O její výši rozhodne soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě spravovaného majetku a k výnosům z něho, jakož i k časové i pracovní náročnosti správy.
NahoruJmenování opatrovníka
Jak již bylo uvedeno výše, opatrovníka jmenuje soud, který současně určí rozsah opatrovníkových práv a povinností. Osoba, které byl opatrovník jmenován, se na dobu trvání opatrovnictví stává opatrovancem.
Požádá-li o to opatrovník, soud ho odvolá; soud opatrovníka odvolá i v případě, že neplní své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového opatrovníka.
Nejedná-li se o správu jmění, lze osobě jmenovat pouze jediného opatrovníka.
NahoruPovinnosti opatrovníka
K povinnostem opatrovníka náleží například:
