Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
JUDr. Monika Schön, Ph.D.
Komentované ustanovení nově upravuje význam zápisu práva k věci a význam absence, resp. výmazu takového zápisu ve veřejném seznamu. Na toto ustanovení pak navazují následující § 981 až § 986, § 1100, § 1102, § 1105, § 1107 až § 1109 a další.
Úprava v § 980 až § 986 je obecnou úpravou, kterou je nutno aplikovat vždy, pokud zvláštní právní úprava nestanoví jinak.
Veřejný seznam
NOZ v komentovaném ustanovení (a též například v § 1109) používá pojem "veřejný seznam", aniž by ovšem tento pojem definoval. Jeho legální definici neobsahuje ani jiný právní předpis.
Důvodová zpráva zdůrazňuje nutnost rozlišování veřejného seznamu (jako evidence věcí) a veřejného rejstříku (jako evidence osob) a dále formální publicitu veřejného seznamu, tj. obecnou přístupnost údajů zapsaných ve veřejném seznamu, nepodmíněnou např. prokázáním právního zájmu na nahlédnutí.
Absence zákonné definice či taxativního výčtu veřejných seznamů, na něž se vztahuje úprava v § 980 a násl., v zákoně je zdůvodněna zřejmě (lze tak dovozovat z důvodové zprávy) předpokladem zákonodárce, že se počet veřejných seznamů v budoucnu bude měnit (zákonodárce v důvodové zprávě odkázal na evidenci smluv o manželském majetkovém režimu, nicméně taková evidence nemůže z povahy věci být veřejným seznamem, neboť nejde o evidenci věcí, ale smluv; z důvodové zprávy lze však takto dovodit úmysl zákonodárce vztáhnout pravidla v § 980 a násl. též ve vztahu k případně v budoucnu vzniklým veřejným seznamům).
V právní teorii nepanuje shoda na tom, co konkrétně lze za veřejný seznam považovat, což je – s ohledem na důsledky, které má skutečnost, zda evidence je či není veřejným seznamem – nežádoucí.
Veřejným seznamem je nepochybně katastr nemovitostí a dále námořní rejstřík a plavební rejstřík.1 L. Vrzalová dále za veřejný seznam považuje též letecký rejstřík, rejstřík ochranných známek, rejstřík průmyslových vzorů, rejstřík užitných vzorů, patentový rejstřík, rejstřík polovodičových topografií a rejstřík označení původu a zeměpisných označení.2
Je otázkou, zda za stávající situace (de lege lata) vycházet z formálního pojetí, tj. zda považovat za veřejný seznam evidenci, kterou takto výslovně označuje zákon (právní předpis), či zda vycházet z materiálního pojetí, tj. považovat za veřejný seznam jakoukoliv evidenci, která bez ohledu na označení splňuje určité podmínky.
Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015, přiklonil k materiálnímu pojetí, když – právě se zohledněním úmyslu zákonodárce dovozovaného z důvodové zprávy a též s odkazem na komentářovou literaturu3 – dospěl k závěru, že pro určení, zda je určitá evidence veřejným seznamem, není rozhodné, jak je označena, nýbrž to, zda splňuje následující tři podmínky (kumulativně):
Ve věci sp. zn. 22 Cdo 5330/2015 tak Nejvyšší soud dovodil, že veřejným seznamem není registr silničních vozidel, neboť není veřejně přístupný bez omezení (poskytnutí údajů z tohoto registru je vázáno na prokázání právního zájmu žadatele, srov. § 5 odst. 7 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Dalším příkladem evidence, která není veřejným seznamem, je rejstřík zástav vedený Notářskou komorou (srov. § 35b odst. 1 NŘ).
Formální a materiální publicita
Formální publicita veřejného seznamu spočívá v tom, že veřejný seznam je bez omezení přístupný každému, tzn. každý do něj může nahlédnout, aniž by musel splňovat další podmínky (naopak srov. například shora uváděný příklad registru silničních vozidel, u něhož je třeba prokazovat právní zájem na nahlédnutí). Jde o jeden z definičních znaků veřejného seznamu, jak byly dovozeny Nejvyšším soudem (srov. shora uvedený rozsudek ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015).
Z univerzální přístupnosti je pak dovozen požadavek, aby každý byl s obsahem veřejného seznamu seznámen, resp. východisko, že nikoho neomlouvá neznalost zapsaného stavu a že zapsaný stav odpovídá stavu skutečnému (materiální publicita, srov. § 980 odst. 1).
Práva zapisovaná na veřejného seznamu a význam jejich zápisu
Do veřejného seznamu se tradičně zapisují věcná práva. NOZ v § 980 odst. 1 věta druhá nově připouští též zápis některých relativních práv vztahujících se k zapsané věci (právo užívání, právo požívání, omezení rozsahu či způsobu užívání spoluvlastníky), to však vždy pouze za podmínky, že tak stanoví právní předpis. Právní předpis tak stanoví u nájmu (srov. § 2203) a u pachtu (srov. § 2333). Sporná, resp. přinejmenším nejasná je povaha přednostního práva ke zřízení věcného práva jiné osobě podle § 983, u něhož není zcela jasné, zda se má jednat o věcné právo či nikoliv4 (k přednostnímu právu srov. dále komentář k § 983). V každém případě ovšem zákon počítá s jeho zápisem do veřejného seznamu (srov. § 983 odst. 1).
Z hlediska uplatnění § 980 má význam právě jen zápis práva k věci do veřejného seznamu, nikoliv další skutečnosti (například výměra pozemku, jeho druhové určení apod.). Pouze k právům k věci se vztahuje princip materiální publicity (srov. § 980 odst. 1 a odst. 2) i pozitivní a negativní domněnka v § 980 odst. 2.
Vyvratitelné domněnky v § 980 odst. 2
Na úpravu formální publicity údajů ve veřejném seznamu pak navazuje druhý odstavec komentovaného ustanovení, který upravuje dvě domněnky, a to pozitivní (§ 980 odst. 2 věta první) a negativní (§ 980 odst. 2 věta druhá).
Obě domněnky jsou formulovány jako vyvratitelné (srov. spojení "má se za to, že..."), tedy na základě zkušeností se presumuje určitá skutečnost (soulad skutečného a zapsaného stavu, neexistence práva, které bylo z veřejného seznamu vymazáno), současně je však připuštěn důkaz opaku (lze prokázat, že skutečný stav je jiný než zapsaný, vymazané právo i přes výmaz nadále existuje). Význam domněnky tak spočívá v usnadnění důkazní situace osoby, která se jí dovolává. Tato osoba nemusí presumovanou skutečnost dokazovat, naopak prokazovat svá tvrzení musí ten, kdo tvrdí opak.
Při formulaci domněnek v § 980 odst. 2 byl zákonodárce zjevně inspirován polskou úpravou (Ustawa o księgach wieczystych i hipotece – zákon o věčných knihách a hypotéce), bohužel však nikoliv důsledně, a nijak nezohlednil (přesnější formulací) nejasnosti, které polská úprava obsahuje a jimiž se proto dlouhodobě zabývá polská teorie (otázka, zda se pozitivní domněnka vztahuje k úplnosti zápisu, tj. zda lze z absence zápisu práva k věci současně dovozovat jeho neexistenci, srov. níže).
Pozitivní domněnka
Pozitivní domněnka je formulována tak, že presumuje soulad zapsaného stavu se skutečným stavem (je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem). Tato domněnka se výslovně vztahuje pouze k zapsaným právům k věci, nikoliv k případným jiným údajům (například výměra pozemku, jeho druhé určení apod.). Domněnka souladu zapsaného se skutečným stavem se vztahuje jak k samotné existenci práva (tj. je-li zapsáno, presumuje se, že právo existuje), tak k jeho zapsanému obsahu, rozsahu a době, na niž je zřízeno, stejně jako k osobě, v jejíž prospěch či k jejíž tíži je zapsáno, atd.
Je otázkou, zda formulace pozitivní domněnky má pokrývat pouze situace, kdy právo k věci je zapsáno, nebo zda lze dovozovat též to, že při absenci zápisu se presumuje neexistence práva k věci. Takový závěr přímo z textu zákona neplyne, dovozuje jej však část teorie.5 Domníváme se však, že takový výklad není již ve skutečnosti výkladem v souladu s interpretačními pravidly v § 2, ale spíše dotvářením práva, byť lze chápat důvody, které autory k těmto závěrům vedou. Navíc, pokud by takový výklad byl správný, postrádá podle našeho názoru smysl druhá věta § 980 odst. 2, tj. formulace negativní domněnky, neboť první věta (pozitivní domněnka) by pokrývala též situace jinak upravené negativní domněnkou (při absenci zápisu by se presumovala neexistence práva, přičemž by bylo zcela lhostejno, zda právo k věci dříve zapsáno bylo či nikoliv). Domníváme se proto, že podle § 980 odst. 2 nelze z pouhé absence zápisu práva k věci presumovat automaticky neexistenci práva k věci.
Domněnky upravené v § 980 odst. 2 se proto podle našeho názoru vztahují pouze ke správnosti, nikoliv však k úplnosti zapsaných práv k věci.6
Pozitivní domněnka používá v první části věty přítomný čas…
