Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 976 Garance

 Nahoru[Působení absolutních majetkových práv]

Předchozí právní úprava pojem absolutní práva nijak nedefinovala, nespecifikovala. Právě uvedené je míněno výlučně jako konstatování, nikoliv kritika dřívější právní úpravy. Otázkou absolutních a relativních práv se totiž zabývala civilistika a absence vymezení absolutních práv v zákonné úpravě v praxi nezpůsobovala obtíže.

Práva absolutní a práva relativní

Dřívější teorie spojovala relativní majetková práva se závazkovým vztahem, tj. zdůrazňovala jejich působení ve vztahu mezi určitými osobami (inter partes), čímž je odlišovala od absolutních práv, kde podobné navázání na konkrétní závazkový vztah chybí. U absolutních práv bylo zdůrazňováno jejich působení proti všem (erga omnes). Z tohoto pojetí vychází též důvodová zpráva. Takové vymezení však není zcela přesné, neboť nikoliv všechny osoby jsou absolutním právem dotčeny, a vůči těm, které dotčeny nejsou, absolutní právo působit z povahy věci nemůže (navíc též relativní práva působí i mimo vlastní subjekty závazkového vztahu; např. mimo závazek stojící osoby mají povinnost nerušit výkon práva ze závazkového vztahu). Přesnější (avšak stále nikoliv zcela podstatu vystihující) se jeví konstatování, že absolutní práva působí univerzálně, tj. vůči okruhu osob, jež nejsou určeny individuálně. Vymezení relativních a absolutních práv je nicméně spíše otázkou teoretickou, v praxi problémy nečiní.

Členění absolutních práv

Absolutní práva lze pro přehlednost členit na osobní (osobnostní práva, srov. § 81 a násl., autorské právo, rodinná práva, průmyslová práva) a majetková (upravená v části třetí NOZ).

Majetková práva pak NOZ člení na věcná práva [část třetí hlava II, tj. § 979 a násl.; jestliže v této části je zařazena též úprava správy cizího majetku (srov. § 1400 a násl.), nejde ve skutečnosti o žádné absolutní majetkové právo; pouhé systematické zařazení úpravy mezi věcná práva na tomto závěru ničeho nemění] a dědické právo (část třetí hlava III, tj. § 1475 a násl.).

Absolutní majetková práva

V § 976 zákonodárce konstatuje univerzální působení absolutních majetkových práv, v § 977 pak numerus clausus absolutních majetkových práv.

"Absolutnost" absolutních práv nelze vykládat tak, že osoby z nich oprávněné nejsou ničím omezeny. Oprávněné osoby jsou omezeny přinejmenším právy jiných osob (k omezením oprávněných osob ve vztahu k vlastnickému právu srov. též např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 2144/14-1).

Působení absolutních majetkových práv

Podle komentovaného ustanovení působí absolutní majetková práva vůči každému, nestanoví-li něco jiného zákon. Působení vůči okruhu osob, které nejsou vymezeny individuálně, je nicméně typické pro všechna absolutní práva, tj. nejenom majetková, ale též osobní, ačkoliv komentované ustanovení hovoří pouze o absolutních právech majetkových.

Dovětek "nestanoví-li něco jiného zákon" v komentovaném ustanovení nutno vykládat tak, že zákon může stanovit oprávnění k zásahu do absolutního majetkového práva (nelze to v žádném případě vykládat tak, že by snad měla existovat absolutní majetková práva, která vůči každému nepůsobí, jak by se snad mohlo na první pohled jevit; působení erga omnes je typickým znakem absolutních práv).

Vyjma zákona (právního předpisu) lze do absolutního majetkového práva zasáhnout též na základě dohody (např. vlastník bytu přenechá k užívání byt nájemci, nájemce je pak oprávněn byt užívat a jeho užívání není neoprávněným zásahem do vlastnického práva vlastníka bytu.).

Působení "vůči každému" ovšem nelze připisovat výhradně absolutním právům. Rovněž u relativních práv, působících ve vztahu mezi konkrétními osobami, lze dovozovat povinnost třetích osob do takového vztahu nezasahovat. Rovněž u relativních majetkových práv tedy lze dovodit jejich působení určitým způsobem i vůči ostatním osobám, nikoliv pouze inter partes.

Ochrana absolutních majetkových práv

Při zásahu do absolutních majetkových práv se oprávněný (obecně) může domáhat vydání věci (reivindikační ochrana), náhrady újmy či zákazu dalších neoprávněných zásahů do práva (negatorní ochrana).

Vzhledem k širokému okruhu a odlišným vlastnostem jednotlivých absolutních majetkových práv je zřejmé, že nepožívají všechny téže ochrany (např. se nelze u všech domáhat vydání věci apod.).

Judikatura

Nález Ústavního soudu ze dne 4. února 2016, sp. zn. II. ÚS 2144/14-1

Samotná právní regulace tzv. sousedského práva (v občanském zákoníku z roku 1964 byla regulována zejména v ustanoveních § 126 až § 127, s účinností od 1. 1. 2014 jsou pak tato práva podrobněji regulována zejména v ustanoveních § 1013 až § 1028 občanského zákoníku) představuje…