Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 975 Garance

 Nahoru[Výživné k dítěti v ústavní či ochranné výchově]

Komentované ustanovení vychází z § 103 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině. Pokud soud rozhodne o umístění dítěte do ústavní či ochranné výchovy (§ 971), je dětem v těchto zařízeních poskytováno zaopatření podle typu zařízení, do kterého je dítě umístěno (např. ve smyslu § 2 odst. 7 až 10 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů). Přesto dítě neztrácí právo na výživné od rodičů a soud musí upravit rozsah vyživovací povinnosti rodičů k takovému dítěti. Ačkoliv komentované ustanovení hovoří pouze o rodičích, je třeba analogicky postupovat i v případech, kdy vyživovací povinnosti vůči dítěti plní jiné osoby (např. prarodiče).

Obligatorní povinnost rozhodnout o výživném

Každý rodič musí plnit svoji vyživovací povinnost ke svému dítěti bez ohledu na to, zda je nositelem práv a povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, zda mu náleží způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu či nikoli. Každý rodič musí dostát své vyživovací povinnosti bez ohledu na skutečnost, zda se svým dítětem žije nebo ne."¹ O vyživovací povinnosti rozhodne soud při umístění dítěte do ústavní či ochranné výchovy vždy, "a to i v případě, kdy již existuje rozsudek o vyživovací povinnosti k dítěti, jelikož umístění dítěte do ústavní výchovy je podstatnou změnou poměrů, na kterou musí soud reagovat změnou rozhodnutí o výši výživného a stanovením, kam se výživné bude nadále platit."²

Soud o vyživovací povinnosti rozhodne i v případech, kdy:

−je dítě do ústavní výchovy umístěno na žádost rodičů, a nikoliv na základě rozhodnutí soudu, a dále tehdy, kdy

−je vyživovací povinnost vůči dítěti plněna ze strany rodičů dobrovolně.

Výše výživného

Výše výživného není stanovena zákonem, ale určuje se podle obecných pravidel uvedených v § 913 a § 915. Pro stanovení výše výživného budou tedy rozhodná odůvodněná potřeba dítěte a jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Životní úroveň dítěte pak má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§ 915). Při stanovení výše výživného by soud měl přihlížet i k výši příspěvku na péči, kterou budou rodiče hradit v souladu s § 27 zákona č. 109/2002 Sb. (viz dále) nebo k jiné platbě, kterou jsou rodiče povinni platit v závislosti na typu zařízení, do kterého je dítě umísťováno. Fakticky bude soud postupovat tak, že "rodiči stanoví vyživovací povinnost v přiměřené výši, která představuje obecnou výši vyživovací povinnosti, kterou by jinak vůči dítěti měl, sníženou o příspěvky, jež za pobyt dítěte v zařízení již poskytuje."³

Povinným k hrazení výživného bude každý rodič zvlášť.

"Ústav je platebním místem, přijímá měsíční platby výživného."⁴ Výživné se však stává vlastnictvím dítěte. "V určitých případech mohou být ale i důvody pro jmenování opatrovníka pro správu jmění dítěte (§ 948), kterému bude péče o prostředky poskytnuté na výživném po dobu trvání ústavní výchovy náležet."⁵

Procesní pravidla

Řízení se bude řídit pravidly uvedenými v ZŘS; soud o výživném většinou rozhodne spolu s rozhodnutím o umístění dítěte do ústavní či ochranné výchovy. O výživném však může soud rozhodnout i následně.

Další platby rodičů v souvislosti s umístěním dítěte do ústavní či ochranné výchovy

Vedle výživného, na něž má právo dítě, musejí rodiče hradit zařízení, v němž je dítě umístěno, další platby, a to v závislosti na typu zařízení, do kterého je dítě umísťováno:

i. Dětské domovy pro děti do věku 3 let věku

Pokud je dítě umístěno do dětského domova pro děti do věku 3 let, pak v souladu s § 44 odst. 1 zákona č. 272/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), jsou povinny osoby povinné výživou přispívat na úhradu zaopatření dítěte, a to podle…