Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 915 Garance

K odst. 1

Podle § 913 odst. 1 NOZ jsou pro určení rozsahu výživného na straně oprávněného rozhodné jeho majetkové poměry a dále jeho odůvodněné potřeby. Toto pravidlo platí obecně pro výživné. Ve vztahu k vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem však hledisku odůvodněných potřeb předchází pravidlo, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Pokud tedy životní úroveň rodičů dítěte (či jen jednoho z nich) převyšuje takový životní standard, v jehož rámci jsou hrazeny pouze odůvodněné potřeby, má dítě nárok na výživné, které bude vyšší než výživné určené na základě kritéria odůvodněných potřeb. Dítě má tedy nárok na výživné, které mu umožní nejen uspokojit jeho odůvodněné potřeby, ale také výdaje nad rámec – například studium na soukromé škole, luxusní dovolenou, nákladné záliby či tvorbu úspor.

Zákon v komentovaném ustanovení hovoří o dítěti, nikoliv o nezletilém dítěti či ne plně svéprávném dítěti. To znamená, že rovněž životní úroveň zletilého a plně svéprávného dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Na druhou stranu pro vztah rodič-dítě není stanovena výjimka z pravidla daného v ustanovení § 911 NOZ, tedy že výživné lze přiznat pouze za situace, kdy oprávněný není schopen sám se živit. Je tedy otázkou, zda by dítě, které je schopno se samo živit, avšak jeho životní úroveň je výrazně nižší než životní úroveň jeho rodičů, mohlo žádat výživné z titulu ustanovení § 915 odst. 1, tedy na základě svého práva podílet se na životní úrovni svých rodičů, nebo zda by taková žaloba byla pro nesplnění podmínky dané v ustanovení § 911 NOZ zamítnuta. Přikláníme se spíše ke druhému názoru.

K odst. 2

Zatímco první odstavec komentovaného ustanovení stanoví kritérium pro určení výše …