Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
JUDr. Monika Schön, Ph.D.
Omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu
Komentované ustanovení připouští – odlišně od předchozí úpravy (srov. § 44 odst. 2 ZR) – dva typy zásahů do rodičovské odpovědnosti ze strany soudu v podobě omezení: omezení rodičovské odpovědnosti a omezení jejího výkonu. Zatímco v prvním případě (omezení rodičovské odpovědnosti) rodič v rozsahu omezení pozbývá nositelství rodičovské odpovědnosti, a v tomto rozsahu ji proto nemůže ani nadále vykonávat, v druhém případě (omezení výkonu rodičovské odpovědnosti) rodič nadále zůstává nositelem rodičovské odpovědnosti v plném rozsahu, pouze ji v rozsahu omezení nemůže vykonávat.
Je zřejmé, že důsledky, tzn. nemožnost výkonu rodičovské odpovědnosti v rozsahu jejího omezení či omezení jejího výkonu, jsou v obou případech naprosto totožné. Zákon ani důvodová zpráva nerozlišují, za jakých podmínek by měl soud rozhodnout o omezení rodičovské odpovědnosti a za jakých o omezení jejího výkonu. Není tak zřejmé, jaký by ve skutečnosti mezi oběma instituty měl být rozdíl. Lze snad dovozovat, že omezení rodičovské odpovědnosti bude závažnějším zásahem, neboť rodič v rozsahu omezení pozbývá nositelství rodičovské odpovědnosti,1 avšak jedná se pouze o teoretickou úvahu bez pevné opory v textu zákona, navíc bez zjevných důsledků pro praxi.
Důvody a podmínky omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu
Na rozdíl od pozastavení rodičovské odpovědnosti, k omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu lze přistoupit jen ze subjektivních důvodů na straně rodiče, tzn. pokud rodič nevykonává rodičovskou odpovědnost řádně.
Ani zde se však nesmí jednat o sankci pro rodiče, neboť takové opatření se nedotýká pouze rodiče, ale též dítěte. Musí se jednat o prostředek ultima ratio za situace, kdy nelze cíle (ochrany zájmů dítěte) dosáhnout mírnějšími prostředky (požadavek proporcionality). Jestliže důvodová zpráva uvádí, že se o sankci pro rodiče jedná (stejně jako v případě zbavení rodičovské odpovědnosti), s tímto názorem nelze nesouhlasit. Je-li zásah do rodičovské odpovědnosti (ať již ve formě omezení, omezení jejího výkonu či zbavení rodičovské odpovědnost) sankcí pro rodiče, jedná se pouze o nevyhnutelný důsledek, nikoliv však vlastní cíl takového zásahu. Cílem jakéhokoliv z uvedených opatření totiž musí být ochrana zájmů dítěte.
Podmínkou omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu je soulad takového opatření se zájmy dítěte (srov. též § 866 a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Na rozdíl od pozastavení výkonu v případě omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu zákon výslovně stanoví podmínku opatření souladu se zájmy dítěte, nikoliv pouhou domněnku existence takového zájmu (srov. komentář k § 869).
Následky omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu
V rozhodnutí, v němž soud omezuje rodičovskou odpovědnost či její výkon rodiči, musí uvést rozsah tohoto omezení. Vždy přitom musí posoudit, zda je nutné omezit též právo osobního styku s dítětem (srov. § 872 a komentář k němu).
V rozsahu omezení je pak rodičovská odpovědnost či její výkon koncentrován v osobě druhého rodiče, což se – obdobně jako u pozastavení jejího výkonu (srov. § 869 a komentář k němu) – projeví mj. ve vztahu k významným záležitostem dítěte, u nichž je jinak vyžadován souhlas obou rodičů (§ 877). Pokud ani druhý rodič v tomto rozsahu nemá rodičovskou odpovědnost či ji nemůže vykonávat, soud dítěti jmenuje opatrovníka (§ 878 odst. 3).
Opět nadbytečně zákon opakuje, že omezení rodičovské odpovědnosti nemá vliv na vyživovací povinnost rodiče k dítěti (srov. § 874).
Rozhodnutí soudu o omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu
Rozhodnutí soudu o omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu se vždy musí vztahovat ke konkrétnímu dítěti, k němuž již rodiči vznikla rodičovská odpovědnost. Je proto zcela vyloučeno, aby rozhodnutí soudu omezovalo rodičovskou odpovědnost preventivně do budoucna i k případným dalším (v budoucnu narozeným) dětem rodiče (srov. § 866 a komentář k němu). Soud musí zjišťovat existenci zájmu dítěte na zvažovaném zásahu do rodičovské odpovědnosti. Též z toho lze dovodit požadavek, aby se rozhodnutí soudu vztahovalo ke konkrétnímu dítěti.
Jedná se o nesporné řízení podle § 466 písm. e) ZŘS, jehož účastníky jsou oba rodiče a dítě, případně navrhovatel, jedná-li o odlišnou osobu (§ 6 ZŘS). Zákon ukládá soudu postupovat "s největším urychlením", ve věci samé se pak rozhoduje rozsudkem (§ 471 ZŘS). Ve věcech omezení a zbavení…
