Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 856 Garance

1.12.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.2.3.1.2
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 856

Mgr. Pavla Krejčí

[Osobnostní práva dítěte a práva osobní povahy]

"Povinnosti a práva rodičů vůči dítěti jsou v zásadě trojího druhu, neboť se vztahují (přinejmenším) ke třem různým entitám sociálních skutečností."1 Jedná se o práva a povinnosti spojené s osobností dítěte a práva a povinnosti osobní povahy, rodičovskou odpovědnost a vyživovací povinnost.

Statusová práva

Komentované ustanovení dopadá na první druh práv a povinností rodičů k dítěti, a to na povinnosti a práva spojené s osobností dítěte, tzn. práva a povinnosti spojené s jeho statusem (právním postavením) a na povinnosti a práva osobní povahy. "Statusový poměr rodičů a dítěte je právní stránkou tohoto především biologického, ale rovněž společenského vztahu. Povinnosti a práva rodičů z tohoto poměru k dítěti vyplívající jsou podmíněny samotnou podstatou vztahu, který nutně existuje mezi rodičem a dítětem, a tudíž také samy nutně tento vztah provázejí."2

"Statusové práva a povinnosti mají vesměs zvláštní povahu."3 Do statusových práv a povinností rodičů vůči dítěti řadíme:

−určení jména a příjmení,

−udělení souhlasu k osvojení dítěte,

−právo být zapsán v matrice jako rodič,

−právo prohlásit a popřít rodičovství.

Tato statusová práva rodiče přímo vykonávají, jsou tedy vůči dítěti jejich nositeli. Dítě je samozřejmě nositelem dalších statusových práv, která jsou spojena s jeho osobností (právo na ochranu občanské cti, jména, soukromí, zásah do tělesné integrity apod.). Při výkonu těchto práv je však nositelem práv dítě, které rodiče v rámci své rodičovské odpovědnosti zastupují při jejich uplatnění; nemají tedy právo jejich přímého výkonu.

Vznik povinností a práv

Podle komentovaného ustanovení vznikají povinnosti a práva rodičů spojené s osobností dítěte a práva a povinnosti osobní povahy narozením dítěte. Tato definice je však definicí obecnou, jelikož speciální ustanovení mohou stanovit jiný počátek vzniku. Statusový poměr matka–dítě zakládá porod, neboť v souladu s § 775 je matkou žena, která dítě porodila. Statusový poměr otec–dítě se zakládá nejenom porodem, ale i naplněním některé z domněnek otcovství podle § 776 a násl., tj. okamžikem, kdy se otec stane právním otcem narozeného dítěte. U osvojitelů se pak statusový poměr zakládá okamžikem, kdy nabude právní moci rozsudek o osvojení dítěte (§ 832 a násl.). Právo určit původ dítěte je vykonatelné dokonce ještě před narozením dítěte (§ 779 – prohlášení otcovství před narozením dítěte, je-li počato).

Zánik povinností