Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
JUDr. Monika Schön, Ph.D.
Výkon práva obecně může být spojen též s negativním důsledkem ve vztahu k jiné osobě: Typicky výkon práva prodávajícího na zaplacení kupní ceny se negativním způsobem projeví v majetkové sféře kupujícího, tj. osoby, která je k zaplacení kupní ceny povinna. To samo o sobě nelze považovat za zneužití práva (srov. též v Důvodové zprávě1 odkazovanou zásadu neminem laedit qui iure suo utitur).
Zneužití práva
Zneužitím je třeba v první řadě rozumět takový výkon práva, u něhož není sledovaným (zamýšleným) cílem naplnit smysl a účel sledovaný právní normou (ať již obsaženou ve smluvním ujednání či v právním předpise), ale které sleduje poškození jiné osoby (jde tedy o šikanózní výkon práva; shodně srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2019/2004, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 46/2006, či odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000), případně sleduje jiný cíl než zamýšlený právní normou, ať již obsaženou ve smlouvě či v právním předpise (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5014/2009). Jde tedy o takový výkon práva, který aplikovaná právní norma nepředpokládala.
Švýcarská teorie ve vztahu k ustanovení čl. 2 odst. 2 Zivilgesetzbuch, který zřejmě zákonodárci posloužil jako předloha k ustanovení § 8 (Důvodová zpráva se v tomto směru výslovně nevyjadřuje, ovšem na švýcarskou úpravu poukazuje na jiných místech, přitom textové znění ustanovení § 8 odpovídá znění ustanovení čl. 2 odst. 2 švýcarského Zivilgesetzbuch), dovodila, že toto ustanovení nevyžaduje úmysl způsobit škodu, ani rozpor s dobrými mravy, je tedy aplikovatelné nejenom ve vztahu k šikanóznímu výkonu práva.2
Výkon práva musí být v souladu s obecným principem poctivosti, v opačném případě mu nelze přiznat ochranu (k tomu srov. též komentář k ustanovení § 6 odst. 2). Zákaz zneužití je tedy svou podstatou projevem korektivní funkce principu poctivosti. Jde zároveň o obecně uznávanou zásadu, proto bude mít využití též při interpretaci (srov. ustanovení § 2 odst. 1).
Charakter práva, které bylo zneužito, a rozsah aplikace ustanovení § 8
Zneužít lze (a zákaz zneužití se vztahuje) nepochybně na práva majetková, Důvodová zpráva výslovně hovoří též o právech osobních (např. účelové uzavření manželství, srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 3 A 123/2010).
Ustanovení § 8 je aplikovatelné v těch případech zneužití práva, kdy je dán režim občanského zákoníku, tj. ve věcech upravených občanským zákoníkem či v případě jeho subsidiárního použití.
Řada jiných předpisů má svou vlastní úpravu, která směřuje k ochraně téhož (srov. např. ustanovení § 2 OSŘ).
Jestliže dojde ke zneužití práva mimo oblast působnosti občanského zákoníku, aniž by bylo jinou (případně zvláštní) úpravou na tento případ pamatováno, pak lze ochranu takovému postupu odepřít z důvodu obecné zásady zákazu zneužití, jež je ostatně též judikaturou akceptována (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 1 Afs 107/2004, nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 3/02). Jde totiž stále o obecnou zásadu právní, jejíž aplikovatelnost není podmíněna zakotvením v právním předpise.
Zjevnost zneužití
Otázkou je, z jakého důvodu zákonodárce v komentovaném ustanovení použil výraz "zjevné" (zneužití práva), a zda tím mělo být vyjádřeno, že jiné než "zjevné" zneužití práva právem chráněno být může.
Takový závěr by podle našeho názoru byl neudržitelný a z hlediska obecné spravedlnosti též neakceptovatelný.
Vyjdeme-li z požadavku výkladu komentovaného ustanovení v souladu se zásadami, na nichž spočívá občanský zákoník, a s přihlédnutím k trvalým hodnotám, které se tím chrání (srov. ustanovení § 2 odst. 1), pak je nutno trvat na tom, že žádné zneužití práva nepožívá právní ochrany.3
Lze však souhlasit s názorem, že pojem "zjevné" zneužití práva v komentovaném ustanovení je třeba vyložit tak, že v případě pochybností, zda se v konkrétní věci jedná o zneužití či řádný výkon práva, je třeba se přiklonit k závěru o tom, že se jedná o řádný výkon práva.4 Výraz "zjevné" se v tomto pojetí neváže k intenzitě zneužití, ale ke skutečnosti, že je patrné (seznatelné), že se jedná o zneužití, nikoli řádný výkon práva. Jestliže zneužití patrné není, jestliže nelze jednoznačně určit, zda se jedná o zneužití či řádný výkon, potom odepření ochrany není namístě (zneužití není "zjevné" ve smyslu patrné).
Je otázkou, zda právě tento výklad konvenuje úmyslu zákonodárce, Důvodová zpráva v tomto smyslu vodítko neposkytuje. Domníváme se však, že tento výklad je logický a v souladu s výkladovými pravidly uvedenými v ustanovení § 2.
Následky zneužití práva
Podle ustanovení § 8 zjevné zneužití práva "nepožívá právní ochrany", tedy osobě zneužívající právo nelze ochranu přiznat, její jednání nebude mít zamýšlené následky.
Tyto účinky mohou být dočasné (po určitou dobu nebude možné právo vykonat) či stálé (již nikdy nebude možné právo vykonat).
Konkrétní projev "nepřiznání ochrany" se pak bude lišit podle konkrétní situace, tj. o jaké zneužití se mělo jednat (např. posečkání s vyklizením bytu, posečkání s vymáháním zaplacení peněžité částky, případně úplná nemožnost vymáhání jejího zaplacení apod.).
Judikatura
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2019/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 46/2006
Podle ustálené judikatury soudů lze považovat za zneužití práva ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 ZP takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000).
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5014/2009
Výkon práva za účelem poškození jiného je sice jedním nikoliv však jediným případem, který může zakládat výkon práv v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 OZ. Rozpor s dobrými mravy může být dán i tehdy, pokud zdravotní, sociální či ekonomická situace povinného je taková, že by výkonem práva docházelo k závažnému ohrožení privilegovanějšího právem chráněného zájmu na straně povinného, kupříkladu jeho schopnosti uspokojovat některou ze svých základních životních potřeb (např. bytové potřeby, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1359/2005). Případem tzv. šikanózního výkonu práva může být rovněž i vymáhání smluvní pokuty, pokud “dlužník porušil povinnost platit včas dohodnuté splátky úvěru jen proto, že mu věřitel znemožnil nakládat s peněžními prostředky uloženými na účtech, které pro dlužníka vedl“(srov. rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 16. 6.…
