Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 781 Garance

 Nahoru[Vyloučení prohlášení o otcovství z důvodů na straně matky]

Vyloučení určení otcovství druhou domněnkou

V § 781 zákonodárce výslovně vylučuje možnost určení otcovství druhou domněnkou v situaci, kdy:

1. matka pro duševní poruchu nemůže posoudit význam svého prohlášení,
2. opatření prohlášení matky je spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

Vyjma v § 781 výslovně předvídaných situací je určení otcovství druhou domněnkou z logiky věci vyloučeno vždy, když je matka vůbec nemůže učinit (např. matka již nežije, je nezvěstná, je neznámá či není známa její totožnost – srov. tzv. porod s utajenou identitou matky apod.).

Podmínky vylučující možnost určení otcovství druhou domněnkou je třeba zkoumat k okamžiku, kdy má prohlášení o otcovství být učiněno. Jestliže následně pominou (např. zlepší se duševní stav matky do té míry, že je schopna pochopit následky prohlášení o otcovství a posoudit je), lze otcovství druhou domněnkou určit.

Smysl komentovaného ustanovení

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát komentované ustanovení nadbytečné (je zřejmé, že pokud matka prohlášení učinit nemůže, nelze druhou domněnkou otcovství určit), v kontextu historického vývoje právní úpravy má zřejmě smysl.

Připomeňme, že dřívější úpravy v obdobných situacích připouštěly určení otcovství samostatným prohlášením muže, jehož otcovství mělo takto být určeno, bez jakékoliv součinnosti matky (srov. § 44 odst. 1 věta druhá zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, nebo § 52 odst. 3 ZOR). Z hlediska východisek NOZ, zejména s ohledem na zásadu rovnosti (a to rovnosti jednak ve vztahu k pohlaví, jednak rovnosti matky a otce jako rodičů) je takový přístup zcela neakceptovatelný.

Má-li být druhou domněnkou určeno otcovství, musí se skutečně jednat o prohlášení matky i muže, kteří vědí o skutkových okolnostech, z nichž dovozují otcovství muže činícího prohlášení (požadavek souladu biologického a právního otcovství), a současně znají a mohou posoudit následky prohlášení o otcovství. Ani jedno z těchto prohlášení nelze nahradit (k otázce prohlášení učiněného v zastoupení opatrovníkem srov. komentář k § 780).

Ačkoliv § 781 výslovně hovoří pouze o matce, totéž lze dovodit ve vztahu k muži, jehož otcovství by druhou domněnkou mělo být určeno. Jestliže tento muž nemůže prohlášení učinit (již nežije, je nezvěstný, nemůže prohlášení učinit pro duševní poruchu, opatření jeho prohlášení je spojeno s těžko překonatelnou překážkou atd.), nelze otcovství k dítěti druhou domněnkou vůbec určit. Nelze za pomoci argumentu a contrario dovozovat, že v případě muže (otce) se § 781 nepoužije, tedy že by bylo možné otcovství druhou domněnkou určit samostatným prohlášením matky. Vzhledem k tomu, že druhá domněnka otcovství je založena na souhlasném prohlášení matky a muže, je pojmově vyloučeno, aby prohlášení učinil jen jeden (kterýkoliv) z nich. Důvodem absence výslovné úpravy ve vztahu k muži (otci) je patrně právě skutečnost, že předchozí úpravy nepřipouštěly možnost samostatného prohlášení matky a tato možnost není předmětem jakýchkoli diskusí či pochyb.

Následky nemožnosti určit otcovství druhou domněnkou

Nelze-li otcovství k dítěti určit druhou domněnkou, lze se domáhat jeho určení rozhodnutím soudu (tzv. třetí domněnka, § 783). Vzhledem k tomu, že řízení o určení otcovství je svým charakterem řízením nesporným, ovládaným mj. vyšetřovací zásadou, je u takto určeného otcovství též předpoklad souladu biologického a takto právem určeného otcovství.

Související…