Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 780 Garance

 Nahoru[Prohlášení o otcovství nesvéprávného]

Komentované ustanovení upravuje prohlášení osoby, která není plně svéprávná, a to zřejmě nikoliv z důvodu věku (na nezletilé, kteří mají částečnou svéprávnost, zákon pamatuje v § 779 odst. 2), tedy osoby s omezenou svéprávností.

Důsledky absence plné svéprávnosti jsou nicméně v obou případech, tj. u osob s částečnou i osob s omezenou svéprávností, stejné: tyto osoby činí prohlášení o otcovství výlučně před soudem a naopak není připuštěno prohlášení před matričním úřadem. Dojde-li tedy ke kombinaci (nezletilá, ne plně svéprávná matka a muž s omezenou svéprávností či naopak), nemůže být pochyb o tom, že prohlášení o otcovství lze učinit výlučně před soudem.

Prohlášení osoby s omezenou svéprávností

V § 780 se hovoří pouze o osobách s omezenou svéprávností, nerozlišuje se tedy, zda svéprávnost osoby byla omezena ve vztahu k prohlášení o otcovství či nikoliv. Dovozujeme, že podle § 780 lze postupovat pouze v případě, že osoba nebyla omezena ve svéprávnosti ve vztahu k prohlášení o otcovství, ačkoliv to ze znění § 780 snad přímo nevyplývá. Opačný závěr by totiž vedl ve svém důsledku k irelevanci té části rozsudku o omezení svéprávnosti, která se týká právě oblasti prohlášení o otcovství.

Nasvědčuje tomu též požadavek, aby soud "podle okolností případu" posoudil, zda osoba, která není plně svéprávná, je ve věci prohlášení o otcovství schopna jednat sama, či zda za ni bude jednat opatrovník. Soudu při přijímání prohlášení o otcovství nepřísluší přezkoumávat závěry opatrovnického soudu, který rozhodl o omezení svéprávnosti v oblasti prohlášení o otcovství, zabývá se pouze otázkou, zda osoba, přestože v této oblasti omezena ve svéprávnosti nebyla, je aktuálně schopna prohlášení učinit a chápat jeho důsledky.

Oprávnění opatrovníka

Jestliže soud dospěje při zvážení okolností případu k závěru, že osoba s omezenou svéprávností není schopna v této otázce jednat sama, je oprávněn za ni jednat opatrovník, kterého jí jmenoval soud v řízení o omezení svéprávnosti. Tuto možnost jednak zřejmě předvídá § 458, když prohlášení o určení otcovství neuvádí ve výčtu jednání, v nichž opatrovník není oprávněn jednat za zastoupeného, jednak ji výslovně uvádí § 780.

Oprávnění opatrovníka je překvapivým z několika důvodů.

V první řadě proto, že opatrovník byl osobě jmenován k zastupování v těch záležitostech, v nichž byla svéprávnost člověka omezena. Ostatní záležitosti si osoba spravuje sama. Ustanovení § 780 dopadá na situace, kdy byla omezena svéprávnost člověka, nikoliv však ve vztahu k prohlášení o otcovství, neboli ani teoreticky se zástupčí oprávnění opatrovníka na tuto oblast nemají vztahovat.

Především se však oprávnění opatrovníka podle § 780 jeví jako překvapivým vzhledem k tomu, o jak osobní otázku při určení otcovství jde, a to též s přihlédnutím k tomu, že opatrovníkovi nemusí být vůbec známo, kdo je biologickým otcem dítěte (resp. zda muž, jehož otcovství má být takto určeno, vůbec s matkou v rozhodné době souložil a zda biologickým otcem dítěte vůbec být může). Z tohoto důvodu je též komentované ustanovení předmětem kritiky,¹ s níž se ztotožňujeme.

Prohlášení o otcovství považujeme za zcela osobní věc a vzhledem k účelu druhé domněnky (srov. komentář k § 779), tj. dosažení shody mezi právním a biologickým otcovstvím, máme pochybnosti o tom, zda lze tohoto účelu dosáhnout prohlášením opatrovníka, který nemusí být seznámen se skutečným stavem věci. Nicméně právní úprava to výslovně připouští.

Domníváme se, že pokud soud nabude pochybnost o schopnosti osoby omezené ve svéprávnosti učinit prohlášení o otcovství, je namístě, a to s ohledem na ochranu práv všech tří zúčastněných, tj. matky,…