Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2389n Garance

 Nahoru[Vytvořený obsah a přenositelnost]

K odstavci 1

Komentované ustanovení odpovídá na situace, kdy spotřebitel v rámci využívání digitálního obsahu nebo služeb digitálního obsahu vytvořil nebo poskytl vlastní obsah. Příkladem může být vytvoření nebo poskytnutí fotografií, videí, audio souborů nebo i jiného obsahu, například prosté komentáře v rámci využívání služby digitálního obsahu pod příspěvky jiných účastníků, nebo jiný autorský text vytvořený spotřebitelem.

V případě vytvoření či poskytnutí obsahu ze strany spotřebitele, se musí poskytovatel po odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele, zdržet využívání tohoto obsahu.

Z tohoto pravidla je stanoveno několik výjimek.

První výjimkou jsou osobní údaje, které spotřebitel poskytl. Ty může poskytovatel využívat i nadále, ale v souladu s nařízením (EU) 2016/679 ("GDPR"). Osobní údaje může zejména využívat pro účely ochrany vlastních právních zájmů, plnění zákonných povinností. V případě, že obdržel poskytovatel od spotřebitele souhlas se zpracováním osobních údajů, například pro marketingové účely, není dle našeho názoru odstoupením od smlouvy tento souhlas odvolán (pokud tak spotřebitel výslovně neučinil), a nadále může osobní údaje využívat. Při nakládání s osobními údaji musí poskytovatel respektovat základní zásady a všechny povinnosti stanovené v GDPR. Zejména je potřeba upozornit na zásadu omezení uložení, která poskytovateli stanovuje povinnost uchovávat osobní údaje pouze po dobu ne delší, než je nezbytné pro účely, pro které jsou zpracovávány. V této souvislosti má spotřebitel navíc stále právo na výmaz. Pokud tedy odstoupí od smlouvy, přičemž poskytovatel bude uchovávat osobní údaje, které již dále nepotřebuje pro žádný účel, může se domáhat spotřebitel práva na výmaz osobních údajů.

Druhou výjimkou je využití takového obsahu ze strany poskytovatele, který je bez poskytnutého digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu nepoužitelný. Respektive takový obsah nemá žádný užitek mimo kontext digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu. Prakticky může jít o takový vytvořený obsah, který nelze reprodukovat v žádné jiné službě digitálního obsahu nebo digitálním obsahu (např. specifický vytvořený obsah ve videohrách – například tzv. skiny).

Třetí výjimku tvoří obsah, který výlučně souvisí s činností spotřebitele při užívání digitálního obsahu. V tomto případě může jít prakticky o anonymizovaná statistická data, nebo například informace, kdy přesně spotřebitel zastavil video v rámci poskytování služeb streamování videí pro statistické účely.

Čtvrtou výjimku tvoří obsah, který poskytovatel smísil s jinými daty a může být oddělen jen při vynaložení nepřiměřeného úsilí. K této výjimce je složité nalézt konkrétní příklad. Šířeji se dá popsat následovně. Vztah ze smlouvy o poskytování digitálního obsahu či služby digitálního obsahu vzniká mezi spotřebitelem a poskytovatelem. Mnohdy však poskytovatel není ten, který nakonec drží data a má je k dispozici. Data mohou být mísena s dalšími, přičemž toto nemusí být poskytovatel schopen sám ovlivnit, neboť toto záleží na dalších poskytovatelích v rámci řetězce. Z tohoto důvodu by tak bylo příliš přísné, aby nemohl poskytovatel využívat data, která byla smísena s jinými a jejich oddělení by bylo příliš složité.

Poslední (pátou) výjimkou je poté vytvoření obsahu spotřebitelem společně s jinými osobami, které mohou obsah nadále užívat. Pokud je například poskytnuta služba digitálního obsahu, která umožňuje vytvoření autorského textu více osobami, bylo by nemyslitelné, kdyby odstoupením jednoho spotřebitele došlo k znepřístupnění obsahu všem ostatním spotřebitelům, kteří obsah nadále využívají.

K odstavci 2

Jedno z nejvýznamnějších ustanovení celé novely se schovalo do ust. § 2389n odst. 2 a zakotvuje možnost tzv. "přenositelnosti" dat. Smyslem ustanovení je zabránit tomu, aby spotřebitelé přišli o data, která při využívání digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu vytvořili. Ustanovení se netýká osobních údajů, které mají separátní úpravu v článku 20 nařízení EU 2016/679 (GDPR).

O zpřístupnění může spotřebitel žádat pouze poskytovatele, se kterým je v přímém smluvním vztahu. V zákoně nebylo zcela jasně vymezeno, kdy může spotřebitel o přenositelnost dat požádat, přičemž i vzhledem ke koncepci směrnice (EU) 2019/770, a vzhledem k tomu, že ustanovení je součástí § 2389n, který dopadá na situace odstoupení od smlouvy, může dle našeho názoru o přenositelnost požádat spotřebitel při odstoupení od smlouvy. Zároveň toto odpovídá smyslu ustanovení, tedy aby bylo zajištěno, že nedojde k "uzamčení" obsahu,…