č. 97/1954 Sb. rozh. obč., Garance

Rozsudkem okresního soudu z 2. listopadu 1949 byla žalovaná odsouzena zaplatit žalobci náhradu škody v částce 37.500 Kčs nebo platit rentu 375 Kčs měsíčně. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Při odvolacím ústním jednání u krajského soudu dne 1. dubna 1950 prohlásili účastníci, že jednají mimosoudně o smír a řízení ponechávají v klidu. Návrh na pokračování v řízení podal žalobce teprve 27. srpna 1953. Tento jeho návrh nebyl vyřízen, ale dostalo se mu poučení, že řízení podle § 421 odst. 3 o. s. ř. . zaniklo, že v něm nelze pokračovat a že by svůj nárok mohl uplatňovat jen novou žalobou. Žalobce navrhl však 5. listopadu 1953 na základě rozsudku okresního soudu exekuci na nemovitosti a plat dlužnice.

Lidový soud v Židlochovicích exekuci povolil.

Dlužnice podala proti tomuto usnesení stížnost a dovozovala, že řízení zaniklo jako celek a že tedy exekuce byla povolena bez exekučního titulu.

Krajský soud v Brně potvrdil usnesení prvé stolice. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že účinky procesních úkonů, po případě skutečností, které mají vliv na soudní řízení, nastávají, pokud zákony nestanoví jinak, jen v tom řízení, ve kterém k nim došlo. Došlo-li tedy ke klidu řízení v řízení odvolacím, nastávají následky § 421 o. s. ř. jen v tomto řízení, takže jen toto zaniká. Zánikem opravného řízení se napadnuté rozhodnutí prvého soudu stává pravomocným ve smyslu § 161 o. s. ř. Oporu pro svůj názor vidí krajský soud v tom, že v zákoně není ustanovení, co se má v takovém případě stát s rozsudkem prvé stolice, jak je tomu na př. při zpětvzetí návrhu na zahájení řízení po vyhlášení rozsudku prvé stolice (§ 177 odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon, usnesení to zrušil a věc vrátil krajskému soudu, aby znovu rozhodl.

Podle § 421 o. s. ř. zanikne řízení, které je v klidu, nebyl-li do jednoho roku podán návrh, aby se v řízení pokračovalo. Toto zákonné ustanovení není ani svým nadpisem, ani umístěním, ani jinak označeno jako ustanovení, které by platilo pouze pro řízení v prvé stolici nebo jen pro řízení odvolací.

Občanský soudní řád užívá někdy výrazu řízení ve smyslu procesu jako celku, asi tak, jako dřívější předpisy o sporném řízení slova „spor“ (srov. §§ 1, 2, 22, 27, 33 o. s. ř.). Jindy užívá tohoto výrazu v užším smyslu, když mluví o řízení v prvé stolici (srov. §§ 8, 41, 42). Na tom nic nemění, že některé předpisy platící pro řízení v prvé stolici (čtvrtá hlava prvé části občanského soudního řádu) platí podle § 177 o. s. ř. i pro řízení o odvolání. Třeba v každém případě zkoumat, v jakém smyslu je slova „řízení“ použito.

Jak již bylo řečeno, ustanovení § 421 o. s. ř. není…