č. 76/1956 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný vstoupil v r. 1949 do JZD s hospodářstvím o výměře 13 ha půdy, které před tím osídlil. V roce 1954 po žních z družstva vystoupil a hodlal hospodařit samostatně. Krátce na to však opustila rodinu jeho manželka, následkem čehož obviněný na celé hospodářství sám nestačil. Žádal proto o zpětné přijetí do JZD, byl však odmítnut s odůvodněním, že nemá dobrou pracovní morálku. Vzhledem k tomu, že hospodářství obviněného zůstalo pracovně nezajištěno, převzalo JZD po dohodě s ONV nejprve hospodaření na pozemcích obviněného a později i jeho dobytek. V téže době se družstvo dohodlo s obviněným, že týž zůstane pracovat na JZD jako námezdní síla za pracovní jednotku a že obviněný bude pracovat jako zedník na silážních jamách. Družstvo (jeho předseda) slíbilo obviněnému k částce odpovídající pracovní jednotce i poskytování obědů, avšak tyto mu za dva týdny odepřelo. Obviněný na to opustil práci a odstěhoval se z obce. V novém bydlišti nastoupil práci jako zedník opět v JZD.

Lidový soud v Duchcově uznal obviněného pro tento skutek vinným trestným činem ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135 odst. 1, 2 tr. zák. Podle odůvodnění rozsudku obviněný jako dělník JZD pracoval nepořádně a práci přestal potom vůbec vykonávat bez rozvázání pracovního poměru. Tento rozsudek se stal pravomocným.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Ve stížnosti pro porušení zákona generální prokurátor dovozuje, že byl zákon porušen v § 2 odst. 3 tr. ř., protože lidový soud nerozhodl spravedlivě o trestném činu obviněného, když svůj právní závěr vybudoval na neúplném skutkovém zjištění a když se zejména nevypořádal náležitě s obhajobou obviněného a se závažnými okolnostmi v ní uvedenými.

Stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Obviněný se hájil tím, že mu práce v družstvu byla znemožněna, neboť mu nebyl přidělen jako zedníku žádný přidavač. Kromě toho byl každou chvíli posílán na jinou práci než na stavbu silážních jam. Když mu pak byly odepřeny obědy, které mu předseda JZD nejprve sliboval, a ježto nemohl být spolu se svým dítětem živ z toho, co mu mělo být od družstva poskytováno, opustil práci a odstěhoval se jinam, aby si našel novou práci za přijatelnějších podmínek.

Nejdůležitější okolností v souzeném případě, která musí být zjištěna k tomu, aby mohla být věc po stránce právní náležitě posouzena, je skutečnost, zda vznikl u obviněného pracovní poměr k JZD. Podle čl. 15 odst. 2 vzorových stanov je JZD oprávněno přijímat do pracovního poměru osoby, které mají zvláštní kvalifikaci, nemůže-li družstvo tyto pracovníky získat mezi svými členy. Práčovní poměr s těmito t. zv. specialisty, mezi něž patří i zedníci, může být s právní účinností sjednán nebo rozvázán s výjimkou případů uvedených v § 13 odst. 2 až 4 dekr. č. 88/1945 Sb. jen po předchozím souhlasu…