č. 71/1955 Sb. rozh. tr., Garance

Obvinění manželé A a B, kteří od roku 1931 žili v cizině, navrátili se do ČSR v roce 1946. V prosinci 1947 opustíli opět republiku na základě řádného cestovního povolení (cestovního pasu) a usídlili se v Libyi, kde dosud žijí. Bezpečnostní orgán podal na ně trestní oznámení s tím, že jsou podezřelí, že neuposlechli úřední výzvy k návratu z roku 1948. Okresní prokurátor v Litomyšli usnesením trestní stíhání obviněných podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. ř. přerušil.

Lidový soud v Litomyšli usnesením ze 14. října 1954 rozhodl na návrh okresního prokurátora, že majetek obviněných A a B, zajištěný okresním národním výborem v Litomyšli, připadá podle § 287a tr. ř. státu.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané i generálním prokurátorem zrušil usnesení lidového soudu.

Usnesením lidového soudu byl zákon porušen ve dvojím směru.

Především vyslovuje toto usnesení, že majetek obviněných A a B, „který byl zajištěn okresním národním výborem v Litomyšli“, připadá státu. Předpokladem rozhodnutí soudu podle § 287a tr. ř. o tom, že majetek obviněného, který uprchl do ciziny nebo neuposlechl úřední výzvy k návratu, připadá státu, však je, aby majetek ten byl již předtím zajištěn (slova „zajištěný majetek“). Takovým zajištěním rozumí se jen zajištění, jež se stalo podle trestního řádu. Vyplývá to z toho, že ustanovení § 287a tr. ř. se týká rozhodnutí proti obviněnému, tedy rozhodnutí v řízení v oboru trestního soudnictví, které upravuje trestní řád (§ 1 odst. 1 tr. ř.). Je-li proto podle § 287a tr. ř. podmínkou rozhodnutí soudu, že majetek obviněného připadá státu, aby byl tento majetek dříve zajištěn, lze tím rozumět jen zajištění, jež se stalo podle trestního řádu, to tím spíše, že ustanovení to se samo jiného předpisu o zajištění majetku nedovolává. Zajištění majetku v trestním řízení upravuje § 283…