č. 7/1960 Sb. rozh., Garance

Lidový soud v Kolíně rozvedl manželství účastníků z oboustranné viny.

Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvé stolice potvrdil.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon ve výroku o vině.

Podle zásady materiální pravdy jako stěžejní zásady, na níž je vybudován občanský soudní řád, je soud povinen zjistit co nejúplněji a nejdůkladněji skutkový podklad pro své závěry. Výsledky provedených důkazů nutno uvažovat ve vzájemné souvislosti, a úvaha o jejich zhodnocení musí se dít způsobem, který vymezuje ustanovení § 93 o. s. ř.

Pokud jde o vinu navrhovatelky na rozvratu, byla tato vina zjištěna spolehlivě zejména krajským soudem, který doplnil řízení posudkem znalce lékaře z oboru sexuologie a v souladu s výsledky řízení dospěl k závěru, že obviňování navrhovatelky v rozvodovém řízení, že odpůrce je sexuálně úchylný, se ukázalo po vyšetření znalcem sexuologem jako útok proti odpůrci a jako neopodstatněná pomluva, které zneužívali příbuzní navrhovatelky, především její rodiče, k osočování odpůrce. Současně však krajský soud shledal spoluvinu odpůrce v tom, že při nepřizpůsobivosti navrhovatelky v sexuálním životě bylo nutno, aby odpůrce jako vyspělejší partner prokazoval vůči navrhovatelce více ohleduplnosti, takže tento nedostatek jeho ohleduplnosti zakládá i odpůrcovu spoluvinu na manželském rozvratu. Tento svůj závěr zakládá krajský soud v podstatě jen na posudku znalce sexuologa, podle něhož nesoulad v sexuálních manželských vztazích mohl být ze strany navrhovatelky způsobován tvrzenou sexuální nezkušeností a nevědomostí.

Leč závěr krajského soudu o spoluvině odpůrce neodpovídá výsledkům řízení proto, že krajský soud zúžil problematiku manželského rozvratu účastníků jen do jedné ze stránek jejich spolužití, totiž do sféry sexuálních vztahů, při čemž nepřihlédl náležitě ke všem okolnostem a poměrům, za jakých účastníci spolu žili a za jakých došlo u nich k manželskému rozvratu. Žádný ze soudů se totiž nezabýval posuzováním důvodů rozvratu z třídního hlediska a nezjišťoval, do jaké míry rozpory mezi účastníky neodráží v sobě i rozpory třídní. To měly soudy učinit tím spíše, že výsledky řízení poskytují plnou oporu pro závěr, že nesoulad mezi účastníky byl způsoben především rozdílností názorů na jejich manželství i rozdílností způsobu života, kotvící v různé třídní příslušnosti účastníků, nač odpůrce během celého řízení stále upozorňoval. Oba soudy ponechaly bez povšimnutí poukazy odpůrce na to, že sám pochází z rodiny, v níž si zvykl od mládí poctivě pracovat; a nezabývaly se v tom směru potvrzeními závodního výboru podniku, v němž je odpůrce zaměstnán od r. 1951, potvrzeními MNV, jež vesměs hodnotí odpůrce jako pracovitého a velmi výkonného zaměstnance, který je na pracovišti funkcionářem a ve svém pracovním i osobním životě je vzorem ostatním zaměstnancům. Právě tak ponechaly oba soudy bez povšimnutí, že navrhovatelka je jedinou dcerou manželů J. T. a M. T., že její rodiče byli dříve samostatnými…