č. 6/1956 Sb. rozh. tr., Garance
č. 6/1956 Sb. rozh. tr.
Každé úmyslné rozkrádání národního majetku odcizením věcí z tohoto majetku (za předpokladu, že jde o jednání nebezpečné pro společnost a s výjimkou polního a lesního pychu) nutno pokládat za trestný čin podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tento skutek nemůže být nikdy posuzován jako přestupek podle § 35 tr. zák. spr., který chrání národní majetek proti jinému způsobu neoprávněného zásahu do takového majetku, než je jeho rozkrádání.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 21. října 1955, 1 Tz 229/55.)
Obviněný, střední rolník, který příležitostně provozuje též povoznictví, odcizil ze skládky uhlí cihelny (národního podniku) 13 q uhlí v ceně 102 Kčs, pro které si zajel večer svým potahem, když si předtím obhlédl místo, aby zjistil, jak by se ke skládce dalo nejsnáze povozem zajet.
Lidový soud v Jaroměři uznal obviněného vinným přestupkem proti ochraně národního majetku podle § 35 tr. zák. spr. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že neuznal na trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák., jak naň bylo žalováno, poněvadž podle jeho názoru šlo v souzeném případě jen o nepatrné množství uhlí v ceně rovněž nepatrné, takže jednání obviněného nedosáhlo stupně nebezpečnosti pro společnost, jakou vyžaduje skutková podstata trestného činu, nýbrž toliko nebezpečnosti přestupku podle trestního zákona správního. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu uložil, aby o věci znova jednal a rozhodl.
Z odůvodněni:
Lidový soud podle výsledků provedeného dokazování právem po ukázal na bezvýznamnost obhajoby obviněného, který tvrdil, že měl za poškozeným národním podnikem pohledávku, pročež si na její částečnou úhradu vzal uhlí patřící národnímu podniku. Správně také rozpoznal, že celý způsob jednání obviněného…
