č. 59/1955 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný jel večer po západu slunce osobním autem po státní silnici. Proti němu přijíždělo nákladní auto, jež mělo rozsvěcená světla značné intensity. Obviněný proto zmírnil rychlost, když se však nákladní auto přiblížilo na menší vzdálenost, byl obviněný světly oslněn. Přesto však nezastavil. Následkem toho narazil autem do vozíku jedoucího týmž směrem na pravém okraji silnice a taženého mužem, který byl rovněž nárazem zasažen, odmrštěn na vzdálenost asi 23 m od místa srážky a zraněn (šlo o ublížení na zdraví bez těžké újmy).

Lidový soud v Turnově zprostil obviněného žaloby pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 221 odst. 1, 2 tr. zák. (že jinému z nedbalosti ublížil na zdraví, při čemž porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání nebo uloženou mu podle zákona). Rozsudek se stal pravomocným.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Lidový soud opřel svůj zprošťující rozsudek v podstatě o posudek soudního znalce, který dospěl k závěru, že obviněný nezavinil srážku s poškozeným. Správnost tohoto posudku je však v některých bodech pochybná. Znalec uzavírá, že úplné oslnění obviněného protijedoucím autem trvalo 7 až 8 vteřin, že za tuto dobu ujel obviněný 40 až 50 m a že v tomto mezidobí došlo se vší pravděpodobností k zachycení vozíku, který obviněný pro oslnění mohl těžko postřehnout. Pokud jde o rychlost auta, má znalec za to, že podle výsledků šetření nelze usuzovat na větší rychlost, že k zachycení vozíku došlo při poměrně malé rychlosti a pokud poškozený byl nalezen asi 13 m od vozíku, lze si to vysvětlit pouze tím, že od vozíku utíkal ve snaze ujít přímému nárazu. Závěry tohoto posudku jsou však v rozporu s doznáním obviněného, který při hlavním líčení uvedl, že vozidlo, které ho oslnilo, spatřil již na značnou vzdálenost asi 350 m, že mu dával třikrát znamení na ztlumení světel, že protijedoucí auto jej začalo oslňovat, když byl od místa srážky vzdálen asi 100 až 150 m, že poškozeného s vozíkem vůbec neviděl a že asi 8 m před místem srážky byl úplně oslněn. Pokud jde o rychlost auta, které řídil, udal obviněný, že jel rychlostí 50 až 60 km za hod. a po oslnění tuto rychlost zmírnil asi na 40 km za hod. Jestliže však obviněný byl podle znalce oslepen 7 až 8 vteřin, pak i při zmírněné rychlosti 40 km za hod. musel v této době obviněný ujet nikoli 40 až 50 m, jak tvrdí znalec, ale nejméně 77 až 88 metrů. Obviněný po srážce ujel ještě při stále se zmenšující rychlosti asi 54 m. Není tedy možné, že by bylo k úplnému oslnění došlo právě ve chvíli, kdy míjel poškozeného, nýbrž dříve, a je pravděpodobné, že při počátku oslnění byl od vozíku poškozeného vzdálen více než 8 m, jak tvrdí obviněný. Podle § 31 odst. 7 vyhlášky ministerstva národní bezpečnosti č. 196/1953 Ú. l. o provozu na silnicích je řidič povinen zastavit, je-li oslněn. Z toho vyplývá,…