Input:

č. 4631/2024 Sb. NSS, Řízení před soudem: osoba zúčastněná na řízení Garance

č. 4631/2024 Sb. NSS
Řízení před soudem: osoba zúčastněná na řízení
Pobyt cizinců: rodinný příslušník jako osoba zúčastněná na řízení
k § 34 odst. 1 a 2 soudního řádu správního
k § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Osobami přicházejícími v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 1 s. ř. s. jsou nejen rodinní příslušníci podle § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, od kterých cizinec odvozuje svůj pobytový titul, nýbrž i další rodinní příslušníci, s nimiž cizinec na území žije, pokud správní rozhodnutí může přímo zasáhnout do jejich práva na soukromý a rodinný život. Předseda senátu proto z úřední povinnosti vyzve tyto osoby podle § 34 odst. 2 s. ř. s. k vyjádření, zda hodlají uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení, jestliže dotčení na jejich právech je s ohledem na obsah správního spisu a žalobních námitek dostatečně zjevné.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2024, čj. 8 Azs 83/2024-39)
Prejudikatura: č. 1479/2008 Sb. NSS a č. 2781/2013 Sb. NSS.
Věc: T. Q. N. proti Ministerstvu vnitra o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stížnosti žalovaného.

Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda měl Městský soud v Praze v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu cizince, který je rodinným příslušníkem občana EU, vyzvat rodinné příslušníky tohoto cizince k vyjádření, jestli hodlají uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 2 s. ř. s.
Žalobce požádal dne 8. 2. 2023 o vydání povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana EU podle § 87b zákona o pobytu cizinců. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2023 žádost zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) tohoto zákona, neboť dospěl k závěru, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Současně mu stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 35 dnů od právní moci rozhodnutí.
Žalobce následně podal proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze žalobu, který ji rozsudkem ze dne 14. 2. 2024, čj. 16 A 37/2023-36, zamítl. Městský soud neshledal zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele nepřiměřeným. Jím páchaná trestná činnost představuje důvodné nebezpečí, že závažným způsobem naruší veřejný pořádek. Ztotožnil se proto se závěry žalovaného.
Rozsudek městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, ve které uvedl, že kasační stížnost je přijatelná z důvodu zásadního pochybení městského soudu, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Městský soud dle stěžovatele nerespektoval ustálenou judikaturu a hrubě pochybil při výkladu pojmu nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku.
Dále měl stěžovatel za to, že městský soud posoudil otázku přiměřenosti dopadů rozhodnutí žalovaného do jeho soukromého a rodinného života nedostatečně a nesprávně. Stěžovatel žije ve společné domácnosti se svou družkou a třemi zletilými dětmi. Na území České republiky pobývá již dlouhou dobu a má zde veškeré rodinné