Input:

č. 42/2013 Sb. rozh., Garance

č. 42/2013 Sb. rozh.
Jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval; v takovém případě zanikne dlužníkův závazek (neplyne-li z uzavřené smlouvy něco jiného) dnem připsání poukázané částky na účet věřitele.
(Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3065/2009)
Rozsudkem ze dne 8. 4. 2008 zamítl Městský soud v Praze žalobu o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu akcií a povinnosti vydat žalobci celkem 10 kusů listinných akcií na majitele emitovaných společností S., a. s. (dále jen „společnost“), o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, vedených pod čísly 1 až 10 (dále jen „sporné akcie“).
Přitom vyšel z toho, že:
1) Dne 28. 5. 2002 uzavřely společnost a žalovaná „smlouvu o obchodní spolupráci“, v níž společnost potvrdila, že žalované dluží částku v celkové výši 5 421 744,40 Kč, a zavázala se jí splatit v měsíčních splátkách poukázaných na (ve smlouvě určený) účet žalované pod variabilním symbolem 25361899 (shodný s identifikačním číslem společnosti). První splátka ve výši 2 000 008 Kč byla splatná dne 12. 6. 2002, další splátky po 201 279,08 Kč pak byly splatné vždy k prvnímu dni měsíce, počínaje červencem 2002 a konče listopadem 2003.
2) Téhož dne uzavřel žalobce se žalovanou „smlouvu o zajišťovací operaci“, jejímž předmětem bylo zajištění závazků společnosti vůči žalované podle „smlouvy o obchodní spolupráci“. Na základě této smlouvy převedl žalobce sporné akcie na žalovanou a žalovaná se zavázala, že uhradí-li společnost své závazky řádně a včas, převede sporné akcie zpět žalobci.
3) Závazky společnosti k zaplacení splátky ve výši 2 000 008 Kč (splatné 12. 6. 2002) a splátek ve výši 201 279,08 Kč (splatných v červenci 2002 až dubnu 2003) zanikly v důsledku dohod o započtení vzájemných závazků, uzavřených mezi společností a žalovanou.
4) Společnost poukázala na účet žalované (odlišný od účtu uvedeného ve smlouvě) pod variabilním symbolem 25361899 dne 30. 5. 2003 částku 201 279,08 Kč a dále dne 10. června 2003 čtyři platby po 201 279,08 Kč a jednu platbu ve výši 201 279,12 Kč.
5) Ke dni 1. 6. 2003 měla žalovaná za společností kromě pohledávek ze „smlouvy o obchodní spolupráci“ v celkové výši 1 207 674,52 Kč další pohledávky v celkové výši 493 109,06 Kč.
6) „Jednostranným zápočtem“ ze dne 18. 6. 2003 započetla žalovaná společností poukázané platby na nejstarší splatné závazky.
Na takto ustaveném základě soud prvního stupně - poukazuje na ustanovení § 330 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dovodil, že společnost žalovanou „neupozornila na skutečnost, že sporné platby jsou určeny na plnění závazku ze smlouvy o obchodní spolupráci, a nebyl důvod ani předpokládat, že by plnila na nějaké své závazky před datem jejich splatnosti za situace, kdy nezaplatila jiné závazky dříve splatné“. Proto uzavřel, že žalobce neprokázal naplnění „rezolutivní podmínky pro nástup povinnosti žalované učinit zpětný převod“ sporných akcií