č. 4/2025 Sb. rozh., Garance
č. 4/2025 Sb. rozh.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sen. zn. 29 ICdo 29/2022, ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.29.2022.1
Jde-li o právní jednání, které dlužník učinil v rozporu s § 111 insolvenčního zákona až po účinnosti rozhodnutí o svém úpadku, insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu (v souladu s § 239 odst. 3 insolvenčního zákona) pouze ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy právní jednání dlužníka nabylo účinnosti (kdy nastaly jeho právní účinky).
Sbírkový text rozhodnutí
Nejvyšší soud k dovolání žalobce zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2021, v bodech II., III., IV., V., VI., VII. a VIII. výroku rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 58 ICm 161/2020, a ve druhém výroku o nákladech řízení i doplňující rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 58 ICm 161/2020, a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2020, č. j. 58 ICm 161/2020-98:
[1] Zamítl žalobu, jíž se žalobce (LIQUIDATORS v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka MORITZ ZDEKAUER 1810, s. r. o.) domáhal určení, že jednání dlužníka spočívající v uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 2. 3. 2017 (dále jen „zástavní smlouva“) s žalovaným (CORI MUCIDA s. r. o.) [respektive jeho právním předchůdcem], a na jehož základě byly uskutečněny platby dne 31. 10. 2018 ve výši 1 262 000 Kč, dne 14. 1. 2019 ve výši 900 000 Kč, dne 1. 11. 2018 ve výši 469 789 Kč a téhož dne ve výši 140 862 Kč z bankovního účtu dlužníka na bankovní účet žalovaného, jimiž došlo k úhradě pohledávky ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 2. 5. 2017 (dále jen „smlouva o poskytování bankovních služeb“), je vůči věřitelům dlužníka neúčinné (bod I. výroku).
[2] Určil, že jednání dlužníka spočívající v opomenutí oznámit společnosti Raiffeisenbank a. s. (dále jen „banka“) zahájení insolvenčního řízení a v opomenutí udělit bance pokyn k neprovádění plateb, jež vedlo k provedení platby dne 31. 10. 2018 ve výši 1 262 000 Kč, dne 14. 1. 2019 ve výši 900 000 Kč, dne 1. 11. 2018 ve výši 469 789 Kč a téhož dne ve výši 140 862 Kč z bankovního účtu dlužníka na bankovní účet žalovaného, jimiž došlo k úhradě pohledávky ze smlouvy o poskytování bankovních služeb, je vůči věřitelům dlužníka neúčinné (body II. až V. výroku).
[3] Uložil žalovanému zaplatit na účet majetkové podstaty dlužníka částku 2 772 651 Kč (bod VI. výroku).
[4] Rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení (body VII. a VIII. výroku).
2. Prvním výrokem doplňujícího rozsudku ze dne 30. 4. 2021, č. j. 58 ICm 161/2020-129, insolvenční soud…
