č. 35/1950 Sb. rozh. obč., Garance

Žalobce byl národním správcem konfiskované firmy. Na nemovitostech této firmy vázlo zástavní právo pro pohledávku peněžního ústavu. Tuto hypotekárni pohledávku zaplatil žalobce vlastním jménem (nikoliv ve funkci národního správce) ze svého v roce 1945 a dal pak provést výmaz hypotéky. Později, když byl žalobce odvolán z funkce národního správce, domáhal se žalobou proti národní správě firmy, aby mu zaplatila to, co vynaložil na splnění dluhu firmy. Nový národní správce namítl, že žalobce nebyl oprávněn tuto pohledávku zaplatit, neboť věděl, že jde o pohledávku váznoucí na konfiskovaném majetku, jež podléhá vypořádání Fondem národní obnovy.

Bývalý krajský soud v Opavě zamítl žalobu na zaplacení 296.354 Kčs a v důvodech uvedl mimo jiné, že žalobce platil proti zákazu plynoucímu z ustanovení § 5 odst. 1 č. 3 dekretu č. 108/1945 Sb. Nejednal tudíž ve prospěch národní správy, nýbrž v převážném svém prospěchu, neboť se chtěl zbavit ještě v době obnovení československé měny (dekret č. 91/1945 Sb.) svých vázaných peněz a požadovat pak náhradu v tak zvané nové měně. Soud nemůže připustit, aby obcházením kogentních předpisů byla umožňována národním správcům výměna starých peněz za nové a docházelo tak k zatížení a poškození majetku pod národní správou.

Bývalý zemský soud v Brně nevyhověl odvolání žalobce.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.