č. 273/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 273/1950 Sb. rozh. obč.
Zjistí-li se ze znaleckého posudku, že pojištěnec, který nepracuje a je bez výdělku, je schopen nějaké výdělečné činnosti, musí soud provést srovnání zjištěného dřívějšího průměrného výdělku pojištěncova s pravděpodobným výdělkem v zaměstnáních jeho dosavadnímu povolání přiměřených, jichž je schopen, aby mohl dojít k závěru, že pojištěnec je s to si vydělat více než polovinu svého průměrného ročního výdělku.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. března 1950, Co I 1037/49.)
Výměrem Ústřední národní pojišťovny z 10. března 1949 byla zamítnuta žalobcova žádost o přiznání invalidního důchodu.
Žalobce se domáhal žalobou výroku, že žalovaná je mu povinna platit invalidní důchod od 14. března 1949.
Krajský soud v Brně zamítl žalobu s odůvodněním, že žalobce je schopen si v lehčím přiměřeném zaměstnání vydělat více než polovinu svého průměrného ročního výdělku.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání, rozsudek zrušil a věc vrátil prvnímu soudu, aby o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Z důvodů:
Odvolání je důvodné. V daném případě není žalobce výdělečně činný, jak plyne z potvrzení místního národního výboru. Proto bylo povinností soudu, aby po uvážení všech rozhodných okolností posoudil, zda žalobce splňuje předpoklady invalidity podle § 63 zák. o národním pojištění. Posudek znalce lékaře by mohl postačit jen k rozhodnutí otázky, je-li žalobce následkem nepříznivého zdravotního stavu trvale neschopen jakékoliv…
