č. 2/2025 Sb. rozh., Garance
č. 2/2025 Sb. rozh.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2700.2023.1
Pojistitel má podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném od 23. 9. 2016, proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, opustil-li pojištěný místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu.
Sbírkový text rozhodnutí
Nejvyšší soud zamítl dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 25 Co 19/2023.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 110 022 Kč s příslušenstvím, kterou z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uhradila poškozeným městu Kutná Hora a společnosti ARVAL CZ s. r. o. jako pojistné plnění v důsledku dopravní nehody ze dne 22. 10. 2019 a kterou uplatnila vůči žalovanému z titulu regresního nároku, neboť zaměstnanec žalovaného (řidič, který zavinil dopravní nehodu) opustil místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu.
2. Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně rozsudkem 19. 9. 2022, č. j. 214 C 193/2021-198, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 11. 2022, č. j. 214 C 193/2021-203, uložil žalovanému zaplatit částku 109 662 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 360 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 22. 10. 2019 zaměstnanec žalovaného, L. H., řídící vozidlo značky Škoda zavinil dopravní nehodu, při níž poškodil vozidlo Kia Ceed ve vlastnictví společnosti ARVAL CZ s. r. o. a kruhovou lavičku ve vlastnictví města Kutná Hora. Zaměstnanec žalovaného místo dopravní nehody opustil, což odůvodnil tím, že převážel větší množství peněz. Vozidlo žalovaného bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalobkyně, která za poškození lavičky vyplatila městu Kutná Hora částku 2 177 Kč a za poškození vozidla Kia Ceed vyplatila společnosti ARVAL CZ s. r. o. částku 107 845 Kč.
4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že ačkoliv zaměstnanec nesplnil svou povinnost ohlásit dopravní nehodu, tato skutečnost nevedla ke zmaření či ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele, a proto nárok žalobkyně vůči žalovanému nemůže být dán na základě § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ode dne 23. 9. 2016, dále jen „ZPOPV“. Oproti tomu však soud prvního stupně dospěl k závěru, že aplikace písm. c) téhož ustanovení nevyžaduje, aby pojistitel prokázal, že v důsledku toho, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustí místo dopravní nehody, došlo ke znemožnění zjištění skutečných příčin vzniku dopravní nehody. Podle názoru soudu prvního stupně tak již samotné opuštění místa nehody v sobě zahrnuje znaky protiprávnosti, nebyl-li k tomu dán…
