č. 142/1953 Sb. rozh. obč., Garance

Státní notářství v Kutné Hoře vyloučilo v usnesení, jímž schválilo soupis majetku a určilo obecnou cenu majetku náležejícího do dědictví a výši dluhů, ze jmění zůstavitelky nemovitost, kterou zůstavitelka zdědila ze závěti po svém manželu zemřelém v r. 1916 se závazkem zanechat ji další osobě jako fideikomisárnímu substitutovi.

Krajský soud nevyhověl stížnosti dědice.

Při zkoumání platnosti fideikomisámí substituce zřízené před 1. lednem 1951 jde především o to, koho je považovat za zůstavitele. Fideikomisámí substituce podle § 608 o. z. o. z r. 1811 je nařízením zůstavitelovým, že pozůstalost po institutovi má připadnout v určitém případě substitutovi. Podstata fideikomisámí substituce spočívá v tom, že jde o instituci, která je doložena výminkou odkládací nebo lhůtou počínací. Jak vyplývá ze slovního znění § 608 o. z. o., je substitut skutečným dědicem a to dědicem zůstavitele, nikoliv instituta. Postavení instituta spočívá v tom, že je sice vlastníkem, je však omezen právem poddědicovým, t. j. – jak to ustanovuje o. z. o. z r. 1811 v § 613 – má práva i závazky poživatele. Substitutovi napadne pozůstalost okamžikem splnění výminky. Substitut může žádat zajištění ihned po smrti zůstavitele; nárok na vydání substitučního jmění má ovšem až když je uskutečněn casus substitutionis, t. j. kdy nastal čas, kdy má věc připadnout substitutovi, nebo kdy se splnila odkládací výminka.

Stanoví-li tedy § 565 odst. 1 nového občanského zákoníka, že se při dědění užije práva platného v den smrti zůstavitele, nutno vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, pokládat za zůstavitele zůstavitele původního, který nařídil fideikomisární substituci. Zemřel-li tento zůstavítel před 1. lednem 1951, je ustanovení o fideikomisární substituci platné a…