č. 137/1954 Sb. rozh. obč., Garance
č. 137/1954 Sb. rozh. obč.
Spoluzavinění poškozeného na t. zv. manku není předpokladem pro použití mimořádného zmírňovacflio práva podle § 358 obč. zák.
Je-li tu spoluzavinění, je třeba nejprve zjistit díl škody připadající na škůdce. Teprv pak může být uvažováno o tom, zda jde o případ zvláštního zřetele hodný, aby náhrada škody připadající na škůdce byla ještě snížena podle § 358 obč. zák.
Při uplatňování nároku na náhradu škody není zákonného podkladu pro přiznání penále a poplatku z prodlení, jak je měla na mysli vyhláška č. 370/1951 Ú. l., o fakturování a placení za zboží a výkony, a má na mysli vyhláška č. 364/1952 Ú. l., o fakturování a placení za zboží a práce, a další vyhlášky.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 24. září 1954, Cz 391/54).
Žalovaná byla zaměstnána v letech 1951 a 1952 u žalujícího družstva jako vedoucí jeho prodejny. Družstvo se na ní domáhalo žalobou zaplacení částky 5 270,58 Kčs (nových peněz) s 1 °/o úrokem jednou provždy a půl promile denního úroku od 15. dubna 1952 a uvedlo, že při kontrolních inventurách bylo zjištěno manko dne 24. listopadu 1951 v částce 2 021 Kčs a dne 29. března 1952 v částce 27 278 Kčs, tedy úhrnem 29 299,90 Kčs (starých peněz). Žalovaná podle tvrzení žaloby svůj závazek uznala a zavázala se manko splácet. Zaplatila v březnu 1952 částku 2 047 Kčs, v červenci téhož roku částku 400 Kčs a v září částku 500 Kčs, celkem 2 947 Kčs, takže zůstal nedoplatek 26 352,90 Kčs (starých peněz), což činí 5 270,58 Kčs nových peněz. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a namítala, že manko v listopadu 1951 vzniklo tím, že se zkazilo ovoce a zelenina, které žalující družstvo nevzalo zpět, ačkoliv žalovaná o to žádala z toho důvodu, že zboží to nebylo prodejné. Žalovaná tuto škodu zaplatila přesto, že si byla vědoma, že ji nezavinila. Další manko 27 000 Kčs popírala. Uváděla, že jde patrně o závadu v účtování u družstva. Mimo to se družstvo zavázalo při převzetí prodejny žalovanou, že dá do dveří prodejny nové zámky, což však učinilo až po zjištění druhého manka. Uznání dluhu bylo na ní vynuceno tvrzením, že jako vedoucí odpovídá za škodu, ať vznikla jakkoli. K tomu družstvo dodalo, že žalovaná omlouvala při jednání 3. května 1952 manko odhadováním zásob a provážením a pokud jde o nedodané zámky, že je nerozhodné, že nebyly dodány dříve, poněvadž i kdyby bylo došlo ke krádežím, šly by tyto stejně k tíži žalované, poněvadž bylo její povinností, aby si opatřila takové zajištění zásob, které převzala, aby nedošlo ke krádežím.
Lidový soud v Poličce vyhověl žalobě do částky 2 635,29 Kčs s 1 % úrokem jednou provždy a půl promile denně od 15. 4. 1952 a na nákladech přisoudil žalobci částku 108 Kčs. Jinak žalobu zamítl. Soud zjistil, že trestní řízení proti žalované bylo vzhledem k amnestii presidenta republiky zastaveno, že u žalované bylo zjištěno manko 26 852 Kčs 90 hal., že žalovaná vysvětlovala toto manko tím, že žalující družstvo dělalo inventuru jen odhadem a že měla automatickou váhu ve špatném stavu. Dále soud zjistil, že žalované bylo slíbeno opatření prodejny novými zámky, že jí byla slibována pomoc, což se však nestalo, že automatická váha nebyla zcela v pořádku, poněvadž nedotahovala jedno až dvě dkg na 1 kg. Z…
