č. 133/1954 Sb. rozh. obč., Garance

Lidový soud v Pardubicích přiznal navrhovateli sociální důchod ve snížené výměře 60 Kčs měsíčně, když na podkladě zjištěného skutkového stavu dospěl k názoru, že navrhovatel je potřebný, neboť jeho manželka může jen zčásti plnit vůči němu vyživovací povinnost a jiný důvod vylučující jeho potřebnost zde není.

Krajský soud v Pardubicích nevyhověl odvolání Státního úřadu důchodového zabezpečení. Ztotožnil se s názorem prvého soudu v otázce posouzení potřebnosti navrhovatele a další námitku odpůrcovu vznesenou v odvolacím řízení, že navrhovatel jako osoba samostatně výdělečně činná ztratil nárok na sociální důchod neplacením pojistného, považoval krajský soud po zjištění, z něhož vyvodil závěr, že se tak stalo bez jeho viny, za neodpodstatněnou. Podle výkladu krajského soudu je totiž rozumět § 27 odst. 2 písm. c) vl. nař. č. 46/1952 Sb., o úpravě národního důchodového pojištění členů jednotných zemědělských družstev, osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny, tak, že vyloučení nároku podle tohoto ustanovení nastane jen tenkrát, došlo-li k neplacení pojistného a tím k neexistenci nároku na vlastní důchod z viny pojištěnce.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.

Ustanovením § 27 odst. 2 písm. c) vl. nař. č. 46/1952 Sb., o úpravě národního důchodového pojištění členů jednotných zemědělských družstev, osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny, byl zrušen § 89 zák. o nár. poj., pokud přiznává nárok na sociální důchod osobám, které nezískaly nárok na důchod z pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné buď pro neplacení pojistného, nebo pro zaviněné přerušení pracovní činnosti. Zákon stanoví v tomto ustanovení tedy dva důvody, pro které neplatí § 89 zák. o nár. poj. a plynoucí z něho nároky pro osoby,…