č. 128/1953 Sb. rozh. obč., Garance
č. 128/1953 Sb. rozh. obč.
Mezi osoby, které mají zákonné zástavní právo k pojistníkově pohledávce na náhradu z odpovědnostního pojištění (§40 odst. 1 zák. č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě), patří i nositel národního pojištění, který poškozenému přiznal dávky z důvodu, pro nějž má poškozený proti pojistníkovi nárok na náhradu škody.
Složila-li tedy pojišťovna pojistnou sumu pro pojistníka k soudu, protože si na ni činí nárok více věřitelů (§§ 359 a nás. o. s. ř.), je k vydání složené částky třeba i souhlasu nositele národního pojištění jakožto věřitele (§ 366 o. s. ř.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. května 1953, Cz 148/53.)
Československá pojišťovna, národní podnik, složila pro svého pojistníka v dubnu 1950 u soudu podle § 1425 o. z. o. z r. 1811 částku 45.697 Kčs jakožto pojistnou sumu z pojistky o zákonné odpovědnosti z držby a provozu motorového vozidla. Jako důvod složení uvedla, že poškozená uplatňuje proti pojistníkovi nárok na náhradu škody a kromě toho že lze očekávat značné regresní nároky ONP a ÚNP, které mají přednostní právo před přímým nárokem poškozené, takže pojistná suma nestačí ke krytí všech nároků. Soud složenou částku přijal jako soudní depositum podle § 1425 o. z. o. z r. 1811. V r. 1952 navrhl pojistník, aby z deposita bylo vyplaceno poškozené 39.911 Kčs 50 h, jež jí byly přisouzeny soudním rozsudkem a zbytek aby byl poukázán jemu. Poškozená s tímto návrhem souhlasila a ani složitelka neměla proti uvolnění složené částky námitek pokud budou předem uspokojeny nároky ÚNP a ONP. Na výzvu soudu, aby se vyjádřila, uvedla ONP, aby jí z deposita bylo podle § 110 zák. o nár. poj. uhrazeno 37.468 Kčs 50 h jako náklady léčení a nemocenské, jež vyplatila poškozené. Státní úřad důchodového zabezpečení pak navrhl, aby mu bylo uhrazeno 25.402 Kčs, které vyplatil poškozené do konce prosince 1951 na invalidním důchodu. Při ústním jednání setrvali účastníci na svých návrzích až na pojistníka, který prohlásil, že souhlasí s tím, aby ta část deposita, která zbude po úhradě pohledávky poškozené, byla vyplacena nositelům národního pojištění.
Okresní soud ve Dvoře Králové nad Lab. rozhodl, že se soudní úschova uvolňuje a že z ní bude vyplaceno poškozené 39.911 Kčs 50 h, ONP 3.448 Kčs 70 h a Státnímu úřadu důchodového zabezpečení 2.336 Kčs 80 h. Další nároky ONP a Státního úřadu důchodového zabezpečení soud zamítl a odkázal oba nositele národního pojištění podle § 366 o. s. ř., aby do jednoho měsíce zahájili řízení k uplatnění svých nároků podle § 110 zák. o nár. poj., jinak že se bude mít za to, že se nároků na vydání deposita vzdali.
Proti tomuto usnesení podala ONP stížnost, v níž namítala, že poskytla poškozené jako své pojištěnce peněžité i věcné dávky podle zák. o nár. poj. v celkové výši 62.870 Kčs 50 h a že má z toho důvodu proti pojistníkovi jako škůdci přímý nárok podle § 110 zák. o nár. poj., který je při nejmenším rovnocenný nároku poškozené, i když nebyl dosud soudem vymáhán. Měl proto prý k tomuto nároku při rozdělování deposita přihlížet a neměl nositele národního pojištění odkazovat na jiné řízení, zejména když v rozsudku v řízení o žalobě poškozené proti pojistníkovi o náhradu škody byly částky vyplacené žalobkyni ONP…
