č. 112/2020 Sb. rozh., Oddlužení, Darování, Zavinění Garance
č. 112/2020 Sb. rozh.
Oddlužení, Darování, Zavinění
§ 414 odst. 1 IZ ve znění do 30. 6. 2017, § 415 IZ ve znění do 30. 6. 2017, § 417 odst. 1 IZ ve znění do 30. 6. 2017, § 418 odst. 1 písm. b) IZ ve znění do 30. 6. 2017
Jestliže insolvenční soud nezrušil oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. 5. 2019) jen proto, že dlužník se zavázal zajistit dar od konkrétního dárce, je skutečnost, že dárce si poskytnutí daru rozmyslel, jelikož nesouhlasil s průběhem insolvenčního řízení a se způsobem přezkoumání jedné z přihlášených pohledávek, pro účely rozhodování o přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek podle § 415 insolvenčního zákona okolností, kterou dlužník „zavinil“ ve formě nedbalosti nevědomé. I kdyby totiž dlužník v době, kdy přislíbil zajištění daru, nevěděl, že dar nemusí být poskytnut, jelikož se dárce rozhodne jinak, vzhledem k okolnostem (bez příslibu daru by insolvenční soud oddlužení zrušil) a k osobním poměrům (zajištění konkrétního dárce bylo věcí dlužníka) to vědět měl.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2020, sen. zn. 29 NSČR 35/2018, ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.35.2018.1)
Nejvyšší soud zamítl dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2017.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 23. 1. 2017 Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) nepřiznal dlužnici (M. K.) osvobození od placení zbytku dluhů.
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Dlužnici bylo povoleno oddlužení 19. 10. 2009 a posléze schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.
[2] Za 5 let uhradila dlužnice splátkami 13,84 % zjištěných nezajištěných pohledávek.
[3] Podáním z 18. 5. 2015, doplněným podáními z 15. 6. 2016 a 4. 1. 2017, požádala dlužnice o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů s tím, že 30% míry uspokojení věřitelů nedosáhla v důsledku snížení invalidního důchodu (z plného na částečný), zdravotních problémů a chybného zjištění pohledávky věřitele č. 5 (nyní C. U. s. r. o.).
[4] Dlužnice dosahovala příjmu dostatečného pro 30% míru uspokojení věřitelů jen na začátku splátkového kalendáře, poté její příjem poklesl zejména v důsledku toho, že rozhodnutím z 20. 10. 2010 jí byl změněn invalidní důchod třetího stupně (tzv. plný) na invalidní důchod prvního stupně (tzv. částečný).
[5] Dlužnice opakovaně nabídla, že částku, potřebnou pro dosažení 30% míry uspokojení věřitelů, zajistí prostřednictvím daru od třetích osob. Tento příslib je obsažen ve zprávě o plnění oddlužení č. 8 z 20. 12. 2013 (B-66), v podání dlužnice z 11. 8. 2014 (B-68) a ve zprávě o plnění oddlužení č. 9 ze dne 30. 6. 2014 (B-69). Vzhledem k tomuto příslibu insolvenční soud oddlužení nezrušil; dar však poskytnut nebyl.
3. Na tomto základě insolvenční soud odkazuje na § 415 a § 418 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) měl za vyloučené přiznat dlužnici osvobození od placení zbytku dluhů s tím, že výše popsané počínání dlužnice (to, že za účelem odvrácení zrušení oddlužení přislíbila zajištění daru, což poté neučinila) je nepoctivým jednáním.
4. Námitky dlužnice proti výši pohledávky věřitele č. 5 měl…
