č. 109/1955 Sb. rozh. obč., Garance

Státní úřad důchodového zabezpečení zastavil navrhovateli výplatu sociálního důchodu s tím odůvodněním, že již není potřebný.

Lidový soud civilní v Praze k opravnému prostředku navrhovatele zjišťoval jeho potřebnost tak, že si ověřoval výdělečné možnosti osob, které podle zákona o právu rodinném jsou povinny přispívat na úhradu jeho osobních potřeb. Ještě před rozhodnutím navrhovatel zemřel. Lidový soud proto řízení o opravném prostředku zastavil s odůvodněním, že sociální důchod je podmíněn potřebností osoby žádající o důchod, a že žádná z osob, které by podle § 225 zák. o nár. poj. přicházely v úvahu pro vstup do řízení, není potřebná ve smyslu § 89 odst. 5 zák. o nár. poj.

Krajský soud k odvolání manželky zemřelého navrhovatele zrušil rozhodnutí lidového soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Zemře-li osoba, která má nárok na dávku, po uplatnění nároku, vstupují podle § 225 zák. o nár. poj. do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně osoby tam uvedené, na prvém místě manželka zesnulého.

Smrt oprávněného není v opravném řízení před soudem důvodem jeho zastavení nebo přerušení. Přerušení řízení podle § 80 o. s. ř. přicházelo by v úvahu, jen kdyby hned nebyly známy osoby uvedené v § 225 zák. o nár. poj. Předmětejm tohoto dalšího řízení jsou ovšem jen částky splatné do dne smrti oprávněného. Již z toho plyne, že nárok na částky, jež jsou i nadále předmětem řízení, musí soud posuzovat s hlediska zesnulého oprávněného, nikoli s hlediska osob, které vstupují do dalšího řízení.