č. 107/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 107/1950 Sb. rozh. obč.
Pojištění proti následkům podnikatelské odpovědnosti (§ 118 a násl. zák. č. 145/1934 Sb.).
Není-li výše nároku třetí osoby proti pojistníkovi ještě zjištěna, je nárok proti němu mimosoudně uplatněn (§ 119 odst. 1.) i pouhou žádostí o náhradu škody s upozorněním, že její výše bude sdělena později.
Povinnost podat důkaz podle § 32 odst. 3 uved. zákona stíhá pojistníka.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. dubna 1949, Rv I 618/48.)
Žalobce byl u žalované pojišťovny pojištěn proti následkům vyplývajícím ze zákonné odpovědnosti při provozu instalatérského závodu, a to pro případ zničení nebo poškození hmotných věcí třetích osob do výše 20.000 Kčs za pojistnou příhodu. V září roku 1945 zařizoval žalobce instalaci kanalisačního potrubí v domě v Praze. Poněvadž v místech, kde se prováděla instalace, nebyl odtok do kanalisace, bylo třeba zapojit potrubí na uliční výpust, která byla vedena před domem. Žalobce požádal příslušný správní orgán o udělení souhlasu k pracím pod chodníkem a nařídil, aby práce na instalaci byla až do dojití souhlasu zastavena. Avšak žalobcův změstnanec se přes tento zákaz pokusil prorazit otvor pod chodníkem pro kanalisační potrubí a poškodil při tom telefonní kabel. Ještě v r. 1945 byl žalobce v důsledku toho předvolán na telegrafní a stavební úřad, kde mu bylo sděleno, že při práci jeho montéra byl poškozen telefonní kabel a že dostane písemné vyúčtování způsobené škody. Účtem z 18. ledna 1946 doručeným žalobci dne 12. února 1946 sdělil tento úřad žalobci výši škody 20.635 Kčs.
Ve sporu, o který tu jde, se žalobce domáhá zaplacení částky 20.000 Kčs na pojišťovně z důvodu odpovědnostního pojištění. Žalovaná pojišťovna namítla mimo jiné: Ke škodě došlo již v září 1945, a žalobce oznámil pojišťovně pojistný případ teprve v únoru 1949, tedy až poté, co škodu sám nahradil. Tím porušil čl. 13 všeob. pojistných podmínek, podle něhož, dostaví-li se příhoda, jež může se strany třetí osoby vést k uplatnění nároků na náhradu škody, je pojistník povinen oznámit to neprodleně (§ 39 odst. 1 zák. o pojistné smlouvě) pojišťovně s udáním bližších okolností, čl. 15 všeobecných pojistných podmínek dále stanoví, že poruší-li pojistník některou z povinností uvedených v článcích 13 a 14, ztrácí za podmínek § 32 téhož zákona právo na plnění pojišťovny. Není prý proto v tomto případě pojišťovna zavázána z odpovědnostního pojištění.
Bývalý krajský soud civilní v Praze vyhověl žalobě.
Bývalý zemský soud v Praze nevyhověl odvolání žalované pojišťovny. K námitce pojišťovny uvedl odvolací soud v důvodech: Jako nesprávné právní posouzení vytýká odvolatelka, že žalobce z hrubé nedbalosti zanedbal oznamovací povinnost, ježto se o škodě dověděl v říjnu 1945 a příhodu oznámil žalované straně teprve dne 12. února 1946. Tato okolnost prý sama o sobě stačila podle čl. 13 a 15 pojišťovacích podmínek k ztrátě pojistného nároku, když žalobce neprokázal, že porušení závaznosti nemělo vliv ani na zjištění ani na objem pojistitelova plnění.…
