č. 89/2012 Sb., Zákon občanský zákoník, ve znění účinném k 1.4.2024
ZÁKON
ze dne 3. února 2012
občanský zákoník
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
460/2016 Sb. |
(k 30.12.2016) |
mění § 3033 odst. 1 a nabývá účinnosti bod 6 přechodných ustanovení |
460/2016 Sb. |
(k 28.2.2017) |
mění § 35, 59, § 113, § 164, § 441, § 498, § 509, § 709, § 901, § 921, § 1537, § 1867, § 1988, § 2045, § 2254, § 2301, § 3025, § 3041, § 3046; ruší § 115 až 117; nabývají účinnosti body 1, 2, 7 a 8 přechodných ustanovení |
460/2016 Sb. |
(k 1.1.2018) |
mění § 1124, § 1125, § 1451, § 1452, § 1457 a § 1474; nabývají účinnosti body 3, 4 a 5 přechodných ustanovení |
303/2017 Sb. |
(k 1.1.2018) |
ruší § 147 až 150 a § 231; mění § 272 odst. 1 |
111/2018 Sb. |
(k 1.7.2018) |
mění § 1811, § 1820, § 1821, § 1840, § 1843, § 1866, § 2521 až § 2544; vkládá nový § 2530a, § 2536a, § 2544a a § 2549a |
171/2018 Sb. |
(k 1.12.2018) |
mění § 1811, § 1840; vkládá § § 1844a |
33/2020 Sb. |
(k 1.1.2021) |
vkládá § 158a a mění § 205 a § 524 |
163/2020 Sb. |
(k 1.7.2020) |
mění, celkem 64 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení |
192/2021 Sb. |
(k 1.7.2021) |
mění § 32, § 36, § 898, § 1932, § 2048, § 2279, § 2920, § 2921, vkládá § 899a, § 2282a; nová přechodná ustanovení |
374/2022 Sb. |
(k 6.1.2023) |
mění, celkem 134 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení |
429/2022 Sb. |
(k 5.1.2023) |
mění § 2374, § 2378, § 2379, § 2380, § 2381, § 2388, § 2389; vkládá § 2374a |
414/2023 Sb. |
(k 1.1.2024) |
mění § 661, § 777, § 778, § 833, § 835, § 842, § 851, § 860, § 861 a § 863 |
31/2024 Sb. |
(k 1.4.2024) |
mění § 2760, § 2763, § 2767, § 2768, § 2782, § 2786, § 2790, § 2797, § 2798, § 2800, § 2808, § 2812, § 2817, § 2818, § 2851, § 2854, § 2867 |
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY A JEJÍ ZÁKLADNÍ ZÁSADY
Díl 1
Soukromé právo
§ 1
(1)
Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.
(2)
Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
§ 2
(1)
Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2)
Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3)
Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
§ 3
(1)
Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
(2)
Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že
a)
každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
b)
rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
c)
nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
d)
daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
e)
vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
f)
nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
(3)
Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.
§ 4
(1)
Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
(2)
Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.
§ 5
(1)
Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
(2)
Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo…
