č. 80/2023 Sb. rozh., Garance
č. 80/2023 Sb. rozh.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 2022, sen. zn. 29 NSČR 69/2021, ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.69.2021.1
V okolnosti, že osoby, jimž soud povolil společné oddlužení manželů a následně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, za trvání manželství v průběhu oddlužení založí rodinu (dojde k početí a k narození dítěte), čímž se sníží (v důsledku poklesu příjmu jednoho z manželů způsobeného čerpáním mateřské dovolené a rodičovské dovolené) požadovaná hodnota plnění pro nezajištěné věřitele, nelze spatřovat „zavinění“ ve smyslu § 415 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019, a to bez zřetele k tomu, zda manželé konali s přímým záměrem založit rodinu.
Sbírkový text rozhodnutí
Nejvyšší soud zamítl dovoláních věřitelů 1) V. M., a 2) D. S. s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2021.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 14. 7. 2020, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníků (M. aj. Z.) na přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek.
2. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 8. 2020, zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. 7. 2020 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Usnesením ze dne 11. 11. 2020, insolvenční soud přiznal dlužníkům osvobození od placení zbytku pohledávek.
4. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Dne 14. 4. 2015 schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
[2] Dlužníci uhradili během 5 let prostřednictvím splátek a darů od třetí osoby celkem částku 1.583.059,53 Kč, tj. 26 % zjištěných nezajištěných pohledávek.
[3] Podáním z 12. 6. 2020 požádali dlužníci o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů, s tím, že 30% míry uspokojení věřitelů nedosáhli v důsledku okolností, které nezavinili (narození dítěte); přesto pohledávky věřitelů uspokojili v míře vyšší, než jaké by se jim dostalo při prohlášení konkursu na majetek dlužníků.
[4] V době od listopadu 2015 do září 2018 poklesl příjem dlužnice z důvodu čerpání mateřské dovolené a rodičovské dovolené. Z příjmu dlužníka hradil jeho zaměstnavatel srážky ze mzdy pravidelně a v zákonem dané výši.
[5] Splátkovým kalendářem měla být měsíčně hrazena prostřednictvím daru od třetí osoby částka 8.300 Kč; ačkoli se tak nedělo pravidelně, z darů třetí osoby nakonec bylo uhrazeno ve prospěch věřitelů celkem 586.100 Kč.
[6] Jediným majetkem dlužníků je pohledávka za třetí osobou [A. Č. (dále jen „A. Č.“), který je rovněž v úpadku] ve výši 1.300.000 Kč s příslušenstvím. Po zhodnocení majetkových poměrů A. Č. lze očekávat, že pohledávka by byla uspokojena přibližně…
