č. 77/2001 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2001 ve věci návrhu na zrušení § 44 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2001 v plénu o návrhu na zrušení § 44 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,
takto:
Ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
I.
Krajský soud v Praze svým usnesením v trestní věci obžalovaného L. Š. nepřipustil podle § 44 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), účast poškozených - Komerční banky, Banky Bohemia, M. Č., Ing. R. V. a stěžovatelky N. K. - u hlavního líčení.
V odůvodnění tohoto usnesení Krajský soud v Praze zejména uvedl, že Krajský státní zástupce v Praze podal na L. Š. obžalobu pro čtyři trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, jichž se měl dopustit - mimo jiné - tím, že si od stěžovatelky dne 25. 3. 1993 vypůjčil částku 25 000 Kč proti slibu zajistit půjčku zastavením z ní pořízených pozemků v katastrálním území Karlovy Vary. Tuto půjčku však nezajistil a pozemky dal posléze do zástavy Agrobance, a. s. Příbram k zajištění dalších úvěrů.
Protože však usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 8. 11. 1996 sp. zn. 92 K 39/96 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 1997 sp. zn. 4 Ko 396/96 byl na majetek dlužníka L. Š. prohlášen konkurz a v konkurzním řízení své pohledávky v postavení konkurzních věřitelů přihlásili všichni uvedení poškození, nepřipustil Krajský soud v Praze jejich účast u hlavního líčení s ohledem na § 14 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. [Pozn.: z ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) tohoto zákona o prohlášení konkurzu plyne - mimo jiné - že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení, „v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody”].
II.
V ústavní stížnosti proti uvedenému usnesení stěžovatelka zejména namítla, že jím byla porušena její ústavní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina”) a z čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava”). K protiústavnosti prý došlo „v důsledku ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu”, které je s uvedenými ustanoveními Listiny a Ústavy v rozporu.
Stěžovatelka v prvé řadě poukázala na ustanovení § 43 odst. 1 trestního řádu, podle něhož ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (poškozený), má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci…
