č. 67/1950 Sb., Zákon o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon), platné do 31.12.1965
ZÁKON
ze dne 17. května 1950
o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů
(soudcovský zákon).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ.
Úvodní ustanovení.
§ 1.
Účel zákona.
Zákon upravuje pracovní a platové poměry soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů tak, aby byl zajištěn řádný výkon soudnictví v duchu socialismu.
§ 2.
Zaměstnanecká skupina soudců.
Soudci z povolání, prokurátoři a soudcovští čekatelé tvoří zaměstnaneckou skupinu soudců.
§ 3.
Plánování pracovních sil.
(1)
Plánem pracovních sil se stanoví počet a druh pracovních sil, nezbytně potřebných pro plnění úkolů soudnictví; přitom též určí počet a druh funkcí, kterých je nezbytně třeba pro řádné obstarávání úkolů justiční správy (správní funkce). Tento plán se sestaví vždy na časové období shodné s obdobím jednotného hospodářského plánu (plánovací období).
(2)
Nastanou-li během plánovacího období změny v organisaci soudnictví nebo některého jeho oboru nebo změny úkolů, jež byly podkladem pro sestavení plánu pracovních sil, přizpůsobí se plán pro zbývající část plánovacího období těmto změnám.
(3)
Plán pracovních sil schvaluje vláda.
(4)
Směrnice pro sestavení, projednání a kontrolu plánu pracovních sil a pro jeho provádění vydá vláda.
ČÁST DRUHÁ.
Úprava pracovních poměrů.
Soudci z povolání.
§ 4.
Podmínky pro ustanovení.
(1)
Soudcem z povolání (dále v této části jen „soudce”) smí být ustanoven svéprávný československý občan, který
1.
je stále spolehlivý a bezúhonný,
2.
s prospěchem dokončil právnické studium,
3.
s úspěchem vykonal odbornou justiční zkoušku,
4.
přiměřenou dobu pracoval ve výrobě.
(2)
Délku a způsob práce ve výrobě stanoví ministr spravedlnosti podle směrnic vydaných vládou pro ostatní státní zaměstnance.
(3)
Z důležitých důvodů může ministr spravedlnosti prominout podmínky uvedené v odstavci 1 č. 2 a 3.
§ 5.
Ustanovení soudce.
(1)
Soudci jsou na svá místa ustanovováni trvale.
(2)
Pracovní poměr soudce počíná dnem nastoupení úřadu.
(3)
Při prvém ustanovení vykoná soudce přísahu. Její znění a způsob, jak se vykonává, stanoví zvláštní zákon.
§ 6.
Kvalifikační zkoušky.
(1)
Soudci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.
(2)
Podrobnosti stanoví ministr spravedlnosti.
§ 7.
Základní povinnosti.
(1)
Soudce je povinen být věrný Československé republice, jejímu lidu, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě.
(2)
Při výkonu soudní moci je soudce povinen zachovávat zákony a nařízení, vykládat je v duchu ústavy i zásad lidově demokratického zřízení a rozhodovat nestranně. Své politické a odborné znalosti k tomu potřebné je povinen stále zdokonalovat. Při výkonu justiční správy je povinen dbát služebních příkazů.
(3)
Soudce je povinen chovat se vždy tak, aby to odpovídalo jeho úkolům a podporovalo pracovní pospolitost.
(4)
Soudce je povinen zachovávat…
