č. 4624/2024 Sb. NSS, Pobyt cizinců: oprávněnost pobytu na území jako podmínka pro vydání povolení k přechodnému pobytu Garance
č. 4624/2024 Sb. NSS
Pobyt cizinců: oprávněnost pobytu na území jako podmínka pro vydání povolení k přechodnému pobytu
k § 15a odst. 3 a § 87e odst. 1 písm. i) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (v textu jen „směrnice 2004/38/EU“)
Oprávněnost pobytu na území, která dle § 87e odst. 1 písm. i) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, představuje podmínku pro vydání povolení k přechodnému pobytu vzdáleného rodinného příslušníka (§ 15a odst. 3 téhož zákona), není v rozporu s ústavním pořádkem ani se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2024, čj. 6 Azs 284/2023-39)
Prejudikatura: č. 3536/2017 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 16/2019 Sb.; rozsudky velkého senátu Soudního dvora ze dne 5. 9. 2012, Rahman a další (C-83/11), a ze dne 6. 10. 2021, Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi (C-561/19); rozsudky Soudního dvora ze dne 6. 10. 1982, Cilfit a další (C-283/81), a ze dne 12. 7. 2018, Banger (C-89/17).
Věc: D. T. N. H. proti Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně v minulosti oprávněně pobývala na území České republiky, a to od 1. 12. 2015 na základě dlouhodobého víza za účelem rodinným, poté od 1. 6. 2016 na základě dlouhodobého pobytu za účelem rodinným (v obou případech ve vztahu ke své matce oprávněně pobývající na území). Ode dne 22. 7. 2021 pobývala žalobkyně na území České republiky bez oprávnění.
Žalobkyně se považovala za rodinného příslušníka (partnerku) občana České republiky, s nímž dle vlastních tvrzení navázala vztah na jaře roku 2021 a od března roku 2022 s ním sdílela společnou domácnost. Dne 14. 12. 2022 žalobkyně z tohoto titulu požádala o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Ministerstvo vnitra žádost rozhodnutím ze dne 24. 3. 2023 zamítlo s odůvodněním, že žalobkyně v době podání žádosti nesplňovala podmínku oprávněného pobytu na území České republiky dle § 87e odst. 1 písm. i) bodu 1 zákona o pobytu cizinců.
Žalovaná rozhodnutím ze dne 9. 6. 2023 zamítla odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Uvedla, že správní orgány nebyly povinny zkoumat existenci a trvalost partnerského vztahu, neboť žalobkyně v době podání žádosti nesplnila zákonnou podmínku, aby jí mohlo být vyhověno, neboť na území České republiky pobývala bez oprávnění.
Žalobkyně se proti rozhodnutí žalované bránila žalobou, kterou Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, čj. 57 A 3/2023-45, zamítl. Krajský soud připomněl, že žalobkyně od 22. 7. 2021 pobývá na území České republiky neoprávněně, přičemž o povolení k přechodnému pobytu požádala až dne 14. 12. 2022. Ve…
