č. 4591/2024 Sb. NSS, Rozšířený senát: překlad soudních písemností Garance
č. 4591/2024 Sb. NSS
Rozšířený senát: překlad soudních písemností
k soudnímu řádu správnímu
k občanskému soudnímu řádu
V soudním řízení správním soud nezajišťuje překlady soudních písemností doručovaných účastníkům řízení, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2024, čj. 8 Azs 289/2021-80)
Prejudikatura: č. 59/2004 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 134/2003 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 202/03); stanovisko pléna Ústavního soudu č. 20/2005 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05).
Věc: S. A. O. proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce.
Jádrem sporu bylo, zda a za jakých podmínek přísluší účastníkovi řízení, jehož mateřštinou není čeština, právo na sdělení obsahu soudních písemností v mateřském či jiném pro něj dobře srozumitelném jazyce.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 2. 2018 neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten ji však rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, čj. 1 Az 18/2018-35, zamítl.
Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Městský soud rozhodl dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. Výzvu k udělení souhlasu s projednáním věci bez nařízení jednání však stěžovateli zaslal pouze v českém jazyce. Stěžovatel poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, čj. 5 Azs 5/2003-33, č. 59/2004 Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2005, čj. 3 Azs 119/2005-77, č. 686/2005 Sb. NSS. Z nich dovodil povinnost soudu vyzvat účastníky řízení k vyjádření se ohledně možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání dle § 51 s. ř. s. v jazyce, jemuž rozumí. Ve správním řízení stěžovatel tvrdil, že český jazyk neovládá, a vždy vyžadoval tlumočení do anglického jazyka. Žalobu sice podal v českém jazyce, ale byla sepsána třetí osobou. Podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání tedy nebyly splněny.
Osmý senát, kterému byla věc přidělena, při předběžném projednání shledal, že byl naplněn důvod k postoupení věci rozšířenému senátu, neboť k otázce, kdy je třeba ustanovit tlumočníka, existuje rozporná judikatura jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu (§ 17 odst. 1 s. ř. s.).
První z judikaturních linií následuje již citovaný rozsudek čj. 5 Azs 5/2003-33. V něm Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že cizinec při přezkumu rozhodnutí o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání dle § 51 s. ř. s. poučen v jazyce, jemuž rozumí. Judikatura Nejvyššího správního soudu se o závěry tohoto rozhodnutí opřela naposledy v roce 2008 (rozsudek ze dne 30. 10. 2008, čj. 7 Azs 66/2008-50). Usnesení ze dne 30. 3. 2016, čj. 2 Azs 11/2016-35, označilo rozsudek pátého senátu za překonaný pozdější judikaturou. Přesto na rozsudek pátého senátu navázala aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu, nejdříve rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, čj. 4 Azs 363/2020-50, poté rozsudky ze dne 30. 7. 2021, čj. 3 Azs 386/2020-52, a ze dne 11. 11. 2021, čj. 9 Azs 165/2021-45.
Právní názor první judikaturní linie je shrnut v bodech 13 a 14 rozsudku čj. 9 Azs…
