č. 2291/2011 Sb. NSS, Správní trestání: výše sankce za přestupek; zahlazení odsouzení Garance
č. 2291/2011 Sb. NSS
Správní trestání: výše sankce za přestupek; zahlazení odsouzení
k § 12 odst. 1, § 22 odst. 1 písm. d) a odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákonů č. 67/1993 Sb., č. 411/2005 Sb. a č. 226/2006 Sb.
k § 119 odst. 2 písm. g) a i) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)
k § 69 a § 70 odst. 1 trestního zákona (č. 140/1961 Sb.)*)
Správní orgán je při rozhodování o výši sankce (ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) za přestupek (zde za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích) povinen hodnotit, zda není při přihlédnutí k pachateli dříve uloženým trestům možné využít analogicky institut trestního práva zahlazení odsouzení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, čj. 8 As 82/2010-55)
Prejudikatura: č. 1684/2008 Sb. NSS.
Věc: Ing. Jaroslav Š. proti Ministerstvu dopravy o uložení pokuty a zákazu činnosti, o kasační stížnosti žalobce.
Magistrát hl. m. Prahy, odbor dopravních přestupků, rozhodnutím ze dne 4. 4. 2008 uznal žalobce vinným z porušení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. (povinnost podrobit se na výzvu vyšetření ke zjištění, zda není řidič ovlivněn alkoholem), čímž žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Správní orgán I. stupně mu proto podle § 22 odst. 4 zákona o přestupcích uložil pokutu ve výši 35 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 16 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 12. 2008 zamítl.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 18. 6. 2010 zamítl. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že správní orgány vyšly při určení výměry sankce ze závažnosti přestupku a hodnotily osobu žalobce (pachatele) i s ohledem na registr řidičů, který obsahuje dva záznamy o přestupcích žalobce. Žalobce namítal, že přestupky, jichž se měl dopustit v letech 1994 a 1997, měly být již z registru řidičů vyřazeny s ohledem na platné znění § 119 odst. 2 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. Městský soud však uzavřel, že u těchto přestupků byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel. Jejich evidence je vedena nepřetržitě, jak vyplývá ze znění § 119 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Správní orgány proto nepochybily, pokud při hodnocení přihlédly k registru řidičů a záznamu o předchozích přestupcích žalobce. Městský soud nesouhlasil s žalobcem, že podle § 119 odst. 2 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2006 měly být evidovány pouze údaje o aktuálních zákazech řízení motorových vozidel, nikoliv však údaje o dříve uložených zákazech. V evidenci údajů o řidičích jsou podle městského soudu i přestupky staršího data, za něž byl uložen zákaz řízení motorových vozidel. V přestupkovém řízení není upraven institut zahlazení, jako je tomu u trestných činů. V evidenci v registru řidičů se proto vedou záznamy týkající se…
