č. 18/1960 Sb., Vyhláška ministerstva financí o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách, platné do 30.4.1992
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 8. března 1960
o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách
Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí, zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů stanoví podle § 10 odst. 2 zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů a podle § 7a odst. 1 zákona č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství, ve znění vyhlášky č. 80/1958 Sb., a po projednání s ostatními ústředními orgány a s vybranými podniky:
Předmět a rozsah úpravy
§ 1
(1)
Tato vyhláška upravuje náhrady cestovních a jiných výdajů při zahraničních pracovních cestách a náhrady stěhovacích výdajů, pokud mají vztah k zahraničí,
a)
zaměstnanců organizací socialistického sektoru a jiných osob, pověřených těmito organizacemi plněním úkolů v zahraničí,
b)
a rodinných příslušníků osob uvedených pod písm. a).
(2)
Tato vyhláška se nevztahuje na zahraniční pracovní cesty těch zaměstnanců, kteří je konají jako členové posádek dopravních prostředků nebo jejichž zaměstnání záleží v jiné činnosti v dopravním prostředku, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob.1*)
(3)
O úpravě náhrad výdajů uvedených v odstavci 1 veřejných funkcionářů, příslušníků ozbrojených sil v činné službě, žáků škol ozbrojených sil, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob platí zvláštní předpisy.
§ 2
(1)
Zahraničními pracovními cestami jsou pracovní cesty z tuzemska do zahraničí a ze zahraničí do tuzemska a pracovní cesty v zahraničí.
(2)
Zahraniční pracovní cesta z tuzemska počíná okamžikem odjezdu z obce sídla vysílající organizace (§ 4 odst. 1) a zahraniční pracovní cesta do tuzemska končí okamžikem příjezdu do obce sídla vysílající organizace. Vyžaduje-li toho účelnost, může vysílající organizace, dodrží-li zásadu nejvyšší hospodárnosti, určit pro nástup nebo ukončení cesty jinou obec.
Ustanovení § 7 odst. 3 není dotčeno.
Povinnosti při zahraničních pracovních cestách z hlediska hospodárnosti
§ 3
Vysílající organizace a financující organizace (§ 4), dále zaměstnanci a jiné osoby, vysílané na zahraniční pracovní cesty, jakož i jejich rodinní příslušníci, jsou povinni řídit se zásadou nejvyšší hospodárnosti, zejména volit spojení (směr jízdy) a dopravní prostředky devizově nejvýhodnější.
§ 4
(1)
Organizace, která ukládá svému zaměstnanci vysílanému do zahraničí nebo jiné osobě (dále jen „zaměstnanci”) splnění úkolu v zahraničí (vysílající organizace), je zejména povinna
a)
před povolením cesty na základě plánu pracovních úkolů přezkoušet její účelnost a před nastoupením její připravenost,
b)
určit trvání cesty na dobu nezbytně nutnou a kontrolovat hospodárné plnění úkolů,
c)
spolupracovat v otázkách hospodárnosti s financující organizací,
d)
zajistit řádné a včasné využití výsledků cest.
(2)
Organizace, která zaměstnanci uvolňuje na pracovní cestu do zahraničí devizové prostředky (dále jen „financující organizace”), je zejména povinna
a)
spolupracovat s vysílající organizací, aby byla uplatňována hlediska…
