Input:

86/1994 Sb., Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 22. března 1994 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění zákona č. 509/1991 Sb. Garance

č. 86/1994 Sb., Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 22. března 1994 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění zákona č. 509/1991 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
Ve znění tiskové opravy uveřejněné v částce 45/1994/3 Sb.:
Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu dne 22. března 1994 ve věci navrhovatelek T. H. a V. Š., zastoupených advokátkou JUDr. E. S., a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, o návrhu na zrušení ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění zákona č. 509/1991 Sb.
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
(podstatná část)
I.
Navrhovatelky podaly dne 10. 7. 1992 tehdejšímu Ústavnímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu v P., kterým byla zamítnuta žaloba proti žalovanému Č. B. na vyklizení bytu v domě stěžovatelek, a proti rozsudku Městského soudu v P., jímž byl rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrzen. Oba soudy odůvodnily rozsudky tak, že žalovanému a jeho manželce vzniklo v roce 1988 na základě pravomocně schválené výměny bytů právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí předmětného bytu, že tato dohoda byla mezi účastníky uzavřena konkludentní formou a že dnem 1. 1. 1992 se tento právní vztah transformoval na společný nájem žalovaného a jeho manželky (§ 871 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění).
Dne 26. 8. 1993 zaslaly stěžovatelky (navrhovatelky) Ústavnímu soudu České republiky podání, jímž „rozšířily” ústavní stížnost z 10. 7. 1992 s poukazem na ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a navrhly, aby bylo ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku zrušeno. Neústavnost tohoto ustanovení spatřují v tom, že vzhledem k jeho formulaci nelze vyloučit, že se týká i případů, kdy podle dřívějších předpisů vznikla vynucená užívací práva k bytům bez souhlasu majitelů domů. To je v rozporu s vlastnickým právem podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina”) i s čl. 9 Listiny, neboť zákonná změna užívacího práva na nájem podle ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku nutí majitele domu poskytovat vnucenému nájemníkovi nucené práce a služby, které jsou s pronájmem bytu spojeny.
Podle § 147 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti, které byly podle předpisů o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky k němu podány před 1. lednem 1993 a o nichž tento Ústavní soud nerozhodl, projedná Ústavní soud a rozhodne o nich, pokud jde o zásahy orgánů veřejné moci uvedené v § 145 odst. 1. Toto ustanovení se tedy vztahuje i na ústavní stížnost stěžovatelek.
Podle § 148 cit. zákona ústavní stížnost podle § 145 až 147 cit. zákona Ústavní soud projedná a rozhodne o ní podle tohoto zákona.
Podle § 74 cit. zákona spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení