Input:

72/1985 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159) Garance

č. 72/1985 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159)
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 6. srpna 1985
o Úmluvě o pracovní rehabilitaci o zaměstnávání invalidů (č. 159)
Dne 20. června 1983 byla na 69. zasedání generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159). Ratifikace Úmluvy Československou socialistickou republikou byla zapsána dne 21. února 1985 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého článku 11 odstavce 3 Úmluva vstoupí pro Československou socialistickou republiku v platnost dnem 21. února 1986.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
První náměstek:
Řehořek v. r.
 
ÚMLUVA
o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159)
Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 1. června 1983 na svém šedesátém devátém zasedání,
poukazujíc na existující mezinárodní normy obsažené v doporučení o pracovní rehabilitaci invalidů, 1955 a v doporučení o rozvoji lidských zdrojů, 1975,
u vědomí, že od přijetí doporučení o pracovní rehabilitaci invalidů, 1955, došlo k významnému vývoji v chápání potřebnosti rehabilitace, v rozsahu a organizaci rehabilitačních služeb a v zákonodárství a praxi mnoha členských států ohledně otázek, o nich jedná toto doporučení,
majíc na zřeteli, že Valné shromáždění Spojených národů prohlásilo rok 1981 za Mezinárodní rok invalidů pod heslem „Plná účast a rovnost” a že široký Světový akční program týkající se invalidů má na vnitrostátní a mezinárodní úrovni zajistit účinná opatření k provedení cílů „plné účasti” invalidů na společenském životě a rozvoji a „rovnosti”,
jsouc názoru, že vzhledem k tomuto vývoji je vhodné přijmout nové mezinárodní normy o této věci, které přihlížejí zejména k tomu, že je třeba zajistit všem skupinám invalidů rovné příležitosti a zacházení jak ve venkovských, tak v městských oblastech, aby mohli vykonávat zaměstnání a zapojit se do společenství,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se pracovní rehabilitace, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 20. června 1983 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů, 1983:
ČÁST I.
VYMEZENÍ POJMŮ A PŮSOBNOSTI
Článek 1
1. Pro účely této úmluvy výraz „invalida” označuje každou osobu, jejíž vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání a dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníženy v důsledku náležitě ověřeného tělesného nebo duševního postižení.
2. Pro účely této úmluvy každý členský stát bude vycházet z toho, že účelem pracovní rehabilitace je umožnit, aby invalida získal a zachoval si vhodné zaměstnání a v něm postupoval, a tak mu bylo usnadněno jeho zapojení nebo opětné zapojení do společnosti.
3. Každý členský stát bude provádět ustanovení této úmluvy pomocí opatření, která vyhovují vnitrostátním podmínkám odpovídají vnitrostátní praxi.
4. Ustanovení této úmluvy