č. 70/1975 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 22. ledna 1975
o Úmluvě o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní
Dne 1. července 1969 byla v Bruselu sjednána Úmluva o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Bruselu dne 6. května 1970.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku VI dnem 3. července 1971 a pro Československou socialistickou republiku dnem 20. května 1972.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
ÚMLUVA
o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní
Vlády Spolkové republiky Německa, Rakouské republiky, Belgického království, Republiky Chile, Španělského státu, Francouzské republiky, Italské republiky a Československé socialistické republiky:
zjišťujíce, že Úmluva z 15. července 1914, uzavřená za účelem stanovení jednotných pravidel pro vzájemné uznávání úředních zkušebních značek palných zbraní, již neodpovídá požadavkům moderní techniky,
dohodly se na těchto ustanoveních:
Článek I
Zřizuje se Mezinárodní stálá komise pro zkoušky ručních palných zbraní, označovaná dále jako Mezinárodní stálá komise, zkráceně C.I.P.
Jejím posláním je:
(1)
Určovat jednak přístroje, které budou sloužit jako vzorové přístroje pro měření tlaku při výstřelu, jednak postupy při úředním měření, za účelem co nejpřesnějšího a nejpraktičtějšího zjištění tlaku, který vyvíjejí spotřební a zkušební náboje:
a)
u loveckých, terčových a obranných zbraní, s výjimkou zbraní určených pro pozemní, námořní nebo leteckou válku; smluvní strany mohou nicméně užívat, pro všechny nebo některé tyto zbraně, přijatých přístrojů a postupů pro měření;
b)
u všech ostatních ručních zařízení, zbraní nebo přístrojů pro průmyslové nebo živnostenské účely, které nejsou výše uvedeny a u nichž se používá výbušné náplně pro vystřelení buď střely nebo nějaké mechanické součástky a jejichž zkoušení by Mezinárodní stálá komise uznala za nezbytné.
Tyto přístroje budou označovány jako „vzorové přístroje”.
(2)
Určovat povahu a provádění úředních zkoušek, které musí být provedeny u zbraní a přístrojů uvedených v odstavcích 1 a) a b), aby byla zcela zaručena jejich bezpečnost.
Tyto zkoušky budou označovány jako „vzorové zkoušky”.
(3)
Zavádět u vzorových přístrojů a při jejich používání, jakož i při vzorových zkouškách všechna zdokonalení, úpravy nebo doplnění vyžadovaná pokrokem v měření, ve výrobě ručních palných zbraní a přístrojů k průmyslovým nebo živnostenským účelům, jakož i střeliva k nim.
(4)
Zkoumat otázku sjednocení rozměrů nábojových komor palných zbraní, které jsou předmětem obchodu a způsobu kontroly a zkoušek jejich střeliva.
(5)
Prověřovat zákony a předpisy týkající se úředních zkoušek ručních palných zbraní, vydané smluvními vládami, za účelem zjištění, zda odpovídají ustanovením přijatým podle odstavce 2.
(6)
Prohlašovat, ve kterých smluvních státech odpovídá provádění zkoušek vzorovým zkouškám…
