Input:

67/1975 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Lisabonské dohodě na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, revidované ve Stockholmu dne 14. července 1967, ve znění účinném k 5.11.1983 Garance

č. 67/1975 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Lisabonské dohodě na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, revidované ve Stockholmu dne 14. července 1967, ve znění účinném k 5.11.1983
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 13. ledna 1975
o Lisabonské dohodě na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 13. října 1958, revidované ve Stockholmu dne 14. července 1967
Ve znění:
Předpis č.
K datu
Poznámka
79/1985 Sb.
(k 5.11.1983)
mění, doplňuje
Dne 14. července 1967 byla ve Stockholmu sjednána nová revize Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958.
President republiky Lisabonskou dohodu o ochraně označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, ve znění sjednaném ve Stockholmu dne 14. července 1967, ratifikoval a listina o přístupu ČSSR byla uložena u generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví dne 22. září 1970.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 14, (5a) dnem 31. října 1973. Stejným dnem vstoupila v platnost i pro Československou socialistickou republiku.
Český překlad Dohody se vyhlašuje současně.
Ministr:
 
Ing. Chňoupek v. r.
 
LISABONSKÁ DOHODA
na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, revidovaná ve Stockholmu dne 14. července 1967
Článek 1
1. Země, jichž se tato Dohoda týká, tvoří Zvláštní unii v rámci Unie na ochranu průmyslového vlastnictví.
2. Zavazují se podle podmínek této Dohody chránit na svých územích označení původu výrobků jiných zemí Zvláštní unie, která jsou uznávána a chráněna z tohoto titulu v zemi původu a zapsána u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví (dále jen „Mezinárodní úřad” nebo „ Úřad”), o kterém pojednává Úmluva zřizující Světovou organizaci duševního vlastnictví (dále jen „Organizace”).
Článek 2
1. Ve smyslu této Dohody se rozumí pod pojmem označení původu zeměpisný název země, oblasti nebo místa sloužící k označení, odkud pochází výrobek, jehož jakost anebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, čítaje v to činitele přírodní a činitele lidské.
2. Zemí původu je ta země, jejíž jméno nebo jméno její krajiny nebo místa tvoří označení původu, které poskytlo výrobku jeho obecnou známost.
Článek 3
Ochrana se zajišťuje proti veškerému přisvojování nebo napodobování, i když pravý původ výrobku je označen nebo i když označení je použito v překladu nebo je doprovázeno výrazy, jako např. „druh”, „typ”, „způsob”, „imitace” nebo pod.
Článek 4
Ustanovení této Dohody nikterak nevylučují již platnou ochranu označení původu poskytovanou v jednotlivých zemích této Zvláštní unie na podkladě jiných mezinárodních ujednání, jako např. Pařížské úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu průmyslového vlastnictví a jejích pozdějších revizí a Madridské dohody ze dne 14. dubna 1891 o potlačování falešného nebo klamavého označení původu a jejich pozdějších revizí, nebo na podkladě národního zákonodárství nebo právní vědy.
Článek 5
1. Označení původu se zapíší u Mezinárodního úřadu na