č. 551/1992 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Evropské úmluvy o předávání trestního řízení, ve znění účinném k 30.9.2014
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
čá. 20 Sb.m.s. 2004 |
|
|
147/1993 Sb. |
(k 15.7.1992) |
doplňuje (přílohy I až III) |
17/2018 Sb.m.s. |
(k 30.9.2014) |
změna čl. 13 odst. 6 |
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. května 1972 byla ve Štrasburku sjednána Evropská úmluva o předávání trestního řízení.
Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 13. února 1992.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní Republiky ji ratifikoval s výhradou, že Česká a Slovenská Federativní Republika nepřijímá články 22 a 23 Úmluvy. Ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy dne 15. dubna 1992.
Při podpisu a ratifikaci Úmluvy bylo současně učiněno následující prohlášení:
Žádosti uvedené v Evropské úmluvě o předávání trestního řízení musí být v trestních řízeních před podáním obžaloby zasílány Generální prokuratuře České a Slovenské Federativní Republiky a po podání obžaloby ministerstvu spravedlnosti České republiky nebo ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 38 odst. 2 dnem 30. března 1978. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 38 odst. 3 dnem 15. července 1992.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
EVROPSKÁ ÚMLUVA
o předávání trestního řízení
Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy,
majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy;
přejíce si doplnit práci, která byla až dosud vykonána v oblasti trestního práva s cílem dosáhnout spravedlivějších a účinnějších trestů;
považujíce za tímto účelem za užitečné zajistit v duchu vzájemné důvěry vedení trestních stíhání na mezinárodní úrovni zejména odstraněním nedostatků vyplývajících ze střetů pravomocí;
se dohodly na následujícím:
ČÁST I
Definice
Článek 1
Pro účely této Úmluvy:
(a)
„trestný čin” zahrnuje činy trestné podle trestního práva a činy vyjmenované v právních předpisech uvedených v příloze III k této Úmluvě, za podmínky, že tam, kde se těmito činy zabývá správní orgán, musí příslušná osoba mít možnost, aby její případ byl projednán soudem;
(b)
„trestem” se rozumí jakékoliv potrestání nebo jiné opatření uložené za trestný čin nebo za porušení právních předpisů uvedených v příloze III.
ČÁST II
Pravomoc
Článek 2
1. Pro účely provádění této Úmluvy bude kterýkoliv smluvní stát mít pravomoci vést trestní stíhání podle svého trestního práva pro kterýkoliv trestný čin, na který se použije právo jiného smluvního státu.
2. Pravomoc přiznaná smluvnímu státu pouze na základě odst. 1 tohoto článku může být využita jen na základě žádosti jiného smluvního státu o zahájení stíhání.
Článek 3
Kterýkoliv smluvní stát, který má pravomoc vést trestní stíhání pro určitý trestný čin, může, v rámci provádění této Úmluvy se zdržet, nebo upustit od trestního stíhání proti podezřelé osobě, která je nebo bude stíhána pro tentýž trestný čin…
