508/1990 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních Garance

Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 6. prosince 1985 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních.

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident České a Slovenské Federativní Republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Římě dne 24. září 1990.

Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 49 odst. 2 dnem 1. listopadu 1990. Tímto dnem pozbyly platnosti Úmluva mezi Republikou československou a Královstvím italským o právní ochraně státních příslušníků ze 6. dubna 1922, vyhlášená č. 126/1926 Sb., Úmluva mezi Republikou československou a Královstvím italským o vykonatelnosti rozsudků ve věcech občanských a obchodních ze 6. dubna 1922, vyhlášená č. 127/1926 Sb., a Úmluva mezi Republikou československou a Královstvím italským o vydání zločinců ze 6. dubna 1922, vyhlášená č. 128/1926 Sb.

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

Prezident Československé socialistické republiky a prezident Italské republiky,

vedeni přáním rozvíjet přátelské vztahy a spolupráci mezi oběma státy v souladu s ustanoveními Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a

s cílem zlepšit vzájemnou spolupráci v právní oblasti,

se dohodli takto:

(1)  Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejných práv a stejné právní

ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané.

(2)  Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany k uplatnění a hájení svých zájmů volný přístup k justičním orgánům této strany za stejných podmínek jako občané druhé smluvní strany.

(3)  Ustanovení této smlouvy o občanech smluvních stran se použijí přiměřeně i na právnické osoby, zřízené podle právního řádu jedné ze smluvních stran.

(1)  Justiční orgány obou smluvních stran si poskytují vzájemně právní pomoc ve věcech upravených touto smlouvou.

(2)  Smluvní strany si vzájemně poskytují právní pomoc prováděním různých úkonů, zejména vyhotovováním, zasíláním a doručováním písemností, prováděním důkazů a znaleckých posudků, výslechů účastníků, svědků a obviněných a zajištěním a předáváním věcných důkazů.

(1)  Pro účely této smlouvy výraz „věci občanské” zahrnuje rovněž věci rodinné, pracovní a obchodní.

(2)  Pro účely této smlouvy výraz „justiční orgán” označuje každý státní orgán jedné ze smluvních stran příslušný k projednání věcí upravených touto smlouvou podle právního řádu svého státu.