50/1962 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou Garance

Dne 17. května 1960 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou. S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 15. prosince 1960 a president republiky ji ratifikoval 31. prosince 1960. Ratifikační listiny byly vyměněny ve Varšavě dne 20. února 1961. Podle svého článku 28 Úmluva nabyla platnosti dne 22. března 1961. České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.

President Československé republiky a

Státní rada Polské lidové republiky

vedeni snahou dále rozvíjet vzájemné konzulární styky v duchu přátelství a spolupráce lidu obou zemí se dohodli uzavřít Konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:

president Československé republiky

Václava Davida,

ministra zahraničních věcí Československé republiky,

Státní rada Polské lidové republiky

Franciszka Mazura,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance Polské lidové republiky v Praze,

Každá smluvní strana může zřizovat na území druhé smluvní strany generální konzuláty, konzuláty a vicekonzuláty (dále jen „konzuláty”) a ustanovovat generální konzuly, konzuly a vicekonzuly (dále jen „konzulové”).

1. Konzul může zahájit úřední činnost po předložení konzulského patentu a po udělení exequatur přijímajícím státem. V konzulském patentu bude uvedeno jméno a příjmení konzula, jeho konzulská hodnost, jakož i sídlo konzulátu a konzulární obvod.

2. Přijímající stát může konzulovi povolit výkon úřední činnosti před udělením exequatur.

3. Jakmile konzul obdrží exequatur nebo povolení uvedené v odstavci 2, provedou příslušné orgány přijímajícího státu nutná opatření, aby mu byl umožněn výkon úřední činnosti a požívání práv, výsad a výhod mu náležejících.

1. Konzulové a pracovníci konzulátu vykonávající konzulární práce musejí být občany vysílajícího státu.

2. Pracovníci konzulátu vykonávající administrativní, technické a podobné práce mohou být občany státu vysílajícího nebo přijímajícího.

1. V případě odvolání konzula, jeho úmrtí, jakož i v případě nemoci nebo nemůže-li z jiných důvodů vykonávat svou úřední činnost, bude oprávněn k prozatímnímu výkonu úřední činnosti konzula pracovník tohoto nebo jiného konzulátu nebo diplomatického zastupitelství vysílajícího státu pod podmínkou, že jeho pověření touto funkcí bude předem písemně oznámeno příslušným orgánům přijímajícího státu.

2. Po dobu dočasného vedení konzulátu bude osoba uvedená v odstavci 1 požívat práv, výhod a výsad náležejících konzulovi.

1. Na budově, ve…