č. 490/1990 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o politice zaměstnanosti (č. 122)
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničích věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 9. července 1964 byla na 48. zasedání generální konference mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o politice nezaměstnanosti (č. 122). Ratifikace Úmluvy Československou socialistickou republikou byla zapsána dne 15. července 1975 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého článku 5 Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku platnost dnem 15 července 1976.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Úmluva č. 122
Úmluva o politice zaměstnanosti
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
jež byla svolána Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 17. června 1964 na svém čtyřicátém osmém zasedání,
přihlížejíc k tomu, že Filadelfská deklarace uznává slavnostní závazek Mezinárodní organizace práce podporovat mezi národy světa uskutečnění programů k dosažení plné zaměstnanosti a zvýšení životní úrovně, jakož i
přihlížejíc k tomu, že preambule Ústavy Mezinárodní organizace práce jedná o potíráni nezaměstnanosti a o zajištění mezd zabezpečujících vyhovující životní podmínky,
dále přihlížejíc k tomu, že podle ustanovení Filadelfské deklarace je zodpovědností Mezinárodní organizace práce zkoumat a posuzovat účinek hospodářské a finanční politiky na politiku zaměstnanosti se zaměřením na základní cíl, aby „všichni lidé bez ohledu na rasu, vyznání nebo pohlaví měli právo usilovat jak o svůj hmotný prospěch, tak o svůj duchovní rozvoj v podmínkách svobody a důstojnosti, hospodářského zajištění a rovných možností”,
přihlížejíc k tomu, že Všeobecná deklarace lidských práv stanoví, že „každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti”,
připomínajíc ustanovení existujících mezinárodních pracovních úmluv a doporučení, které mají přímý vztah k politice zaměstnanosti, zejména Úmluvu a Doporučení o zprostředkovatelnách práce (1948), Doporučení o poradenství při volbě povolání (1949), Doporučení o odborné přípravě pro povolání (1962) a Úmluvu a Doporučení o diskriminaci v zaměstnání a povolání (1958),
přihlížejíc k tomu, že je třeba tyto instrumenty uplatňovat v širším rámci mezinárodního programu hospodářského rozvoje založeného na plné a produktivní zaměstnanosti a svobodně zvoleném zaměstnání,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se politiky zaměstnanosti, které jsou osmým bodem jednacího pořadu zasedání, a
rozhodnuvši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 9. července 1964 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o politice zaměstnanosti, 1964:
Článek 1
1. Za účelem podpory hospodářského růstu a rozvoje, zvýšení životní úrovně, krytí potřeby pracovních sil a překonání nezaměstnanosti a neúplné zaměstnanosti každý členský stát vyhlásí a bude provádět jako jeden ze svých hlavních cílů aktivní politiku zaměřenou na podporu plné a produktivní zaměstnanosti a…
