č. 450/1990 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o stejném odměňování mužů a žen za práci stejné hodnoty (č. 100)
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 29. června 1951 byla na 34. zasedání generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty (č. 100). Ratifikace Úmluvy Československou republikou byla zapsána dne 30. října 1957 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého článku 6 Úmluva vstoupila pro Československou republiku v platnost dnem 30. října 1958.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Úmluva č. 100
Úmluva o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty
Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 6. června 1951 na svém 34. zasedání,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se zásady stejného odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty, jež jsou sedmým bodem jednacího pořadu zasedání,
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 29. června roku 1951 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o stejném odměňování, 1951.
Článek 1
Pro účely této úmluvy
a)
pojem odměna zahrnuje řádnou, základní nebo minimální mzdu nebo plat a jakékoliv vedlejší příjmy, vyplácené přímo nebo nepřímo, ať v hotovosti nebo v naturáliích, zaměstnavatelem pracovníku a plynoucí z pracovníkova zaměstnání;
b)
pojem „stejné odměňování pro pracující muže a ženy za práci stejné hodnoty” se vztahuje na tarify odměny, stanovené bez rozlišování založeného na pohlaví.
Článek 2
1. Každý členský stát bude prostředky, odpovídajícími metodám užívaným pro stanovení tarifů odměn, podporovat a pokud je to slučitelné s takovými metodami, zajišťovat, aby byla na všechny pracovníky uplatňována zásada stejného odměňování pro pracující muže a ženy za práci stejné hodnoty.
2. Tato zásada může být prováděna
a)
vnitrostátním zákonodárstvím;
b)
zákonně zavedenými nebo uznávanými metodami stanovení mezd;
c)
kolektivními smlouvami mezi zaměstnavateli a pracovníky;
d)
kombinací těchto různých prostředků.
Článek 3
1. Kde takový postup bude usnadňovat provádění ustanovení této úmluvy, budou přijata opatření podporující objektivní hodnocení zaměstnání na podkladě práce, jež má být vykonávána.
2. Metody, jichž má být používáno při tomto hodnocení, mají být určeny úřady odpovědnými za stanovení odměny za práci, nebo tam, kde tyto odměny jsou stanoveny kolektivními smlouvami, jejich smluvními stranami.
3. Rozdílná odměňování pracovníků, která odpovídají bez ohledu na pohlaví rozdílům, určeným takovýmto objektivním hodnocením práce, jež má být vykonávána, se nebudou považovat za odporující zásadě stejného odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty.
Článek 4
Každý členský stát bude vhodným způsobem spolupracovat se zúčastněnými organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků za účelem účinného…
